Toulání Biblí a teologií - David Chlebus

V mé práci bych se chtěl věnovat tématu Christologie jakožto učení o Kristu, Synu Božím v Duchu Svatém. Budu se soustředit na roli Ducha Svatého v úloze porozumění Kristu, lépe řečeno proměně/transformaci člověka skrze Ducha Svatého, aby se stával následovníkem Ježíše v poslušnosti Svému Pánu. V historii se totiž několikrát stalo, že Ježíš se stal jen předmětem poznávání a zkoumání. Součástí tohoto přístupu je také snaha předat víru v Krista, jakožto Syna Božího, skrze předkládání logických argumentů. Ačkoli nemůžeme tvrdit, že víra v Ježíše Krista je v protikladu ke všemu, čemu říkáme logika, věda nebo rozum, musíme si přiznat, že Nový Zákon spíše spoléhá na práci Ducha Svatého v člověku, který se setkává s příběhem Ježíše Krista Nazaretského, ukřižovaného a vzkříšeného. Pisatelé Nového Zákona jsou si vědomi, že člověk se bez Boží intervence nachází ve tmě:   „Jim, nevěřícím, bůh tohoto věku  oslepil myšlení , aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Krista, jenž je obrazem Božím.“   (

  Konjunkci planet (vzájemné přibližování) na obloze většinou nesleduji, ale rozhodně vím, že v době Vánočních svátků se bude alespoň jednou konat „konjunkce Saturnu a Jupiteru“… Ano, je to proto, že o Vánocích občas v TV zahlédnu českou veselohru Císařův pekař – Pekařův Císař , kde tato hláška zazní. Letos jsem viděl první část u nás doma, kde jsme byli „uvězněni“ kvůli nemoci a druhý díl později u mých rodičů, kde jsme trávili čas volna po Svátcích. Během posledních let, v nichž jsem se rozhodl přečíst celou Bibli vždy během jednoho roku, jsem si ovšem všimnul, že v období Vánoc dochází ještě k jedné zajímavé konjunkci. Při tomto ročním maratonu četby totiž v prosinci přichází na řadu poslední kniha Písma – kniha Zjevení. Zároveň se ve stejném čase všude (doma, v církvi, na návštěvě) čte příběh Ježíšova narození. Konjunkce příběhu zrození a knihy Zjevení by mohla přinést řadu témat na prozkoumání. Ta letošní mě ovšem zaujala z hlediska tématu sexuální „čistoty“. V obou zmiňovaných

             Asi nejskloňovanějším textem bude v tomto ohledu předěl páté a šesté kapitoly listu Židům, nebo počátek třetí kapitoly v Pavlově prvním listu ke Korintským. Duchovní strava podávaná na základě zralosti je však záležitostí i jiných míst v Písmu, například některých Ježíšových promluv k učedníkům (vysvětlím později). Za prvé – list Židům 5. a 6.kpt aneb základy Židovské víry. Poté, co se autor s vervou pustí do témat Ježíšova velekněžství a představí nám Melchisdecha, musí se zastavit. Uvědomí si totiž, že mluví k nemluvňatům a strava nemluvňat je prostě jiná. Je k nám všem konkrétní, když jmenuje šest základních témat: od pokání z mrtvých skutků, přes víru v Boha, křty, vzkládání rukou, vzkříšení až k věčnému soudu. Toto je pro autora listu „počátečním učením“ ve snaze říci – posuňme se již dále, spějme k dospělosti. Jak uvedl Bohuš Wojnar, tato „počáteční učení“ nebyla něčím neznámým, jsou to pro Židy témata zcela esenciální. Za druhé – první list Korintským třetí kapi

  Na úvod je třeba si přiznat, že kosmologie člověka 21.století je výrazně odlišná od kosmologie obyvatel starověku. Zatímco moderní kosmologie popisuje předmět svého zájmu především v oblasti přírodních věd, ta starověká se pohybuje především v oblasti metafyziky. Můžeme také říci, že starověká kosmologie se ptá mnohem více po smyslu, účelu a funkci [1]  zatímco moderní bádá předměty a jevy z hlediska jejich přírodních zákonů a řádů.  Zaměřme se tedy nyní na to, jak ona starověká kosmologie funguje a co je v hledáčku jejího zájmu konkrétně. Popíšeme si to na prvních dvou kapitolách knihy Genesis. Než však k tomuto přistoupíme, uveďme zde, že Hebrejské Písmo je produktem jednoho kulturního řečiště, které Židé sdílejí s okolními národy. Pochopení světa, vesmíru, božstva a stvoření odráží běžné kulturní předpoklady doby. Také způsob komunikace, jejíž formou tato sdělení získáváme, je pro své místo a čas typický. [2]  Nutno však doplnit, že ačkoli je Hebrejské písmo v mnohém podobné svým