Starověká kosmologie a její důsledky v Písmu
Na úvod je třeba si přiznat, že kosmologie člověka 21.století je výrazně odlišná od kosmologie obyvatel starověku. Zatímco moderní kosmologie popisuje předmět svého zájmu především v oblasti přírodních věd, ta starověká se pohybuje především v oblasti metafyziky. Můžeme také říci, že starověká kosmologie se ptá mnohem více po smyslu, účelu a funkci [1] zatímco moderní bádá předměty a jevy z hlediska jejich přírodních zákonů a řádů. Zaměřme se tedy nyní na to, jak ona starověká kosmologie funguje a co je v hledáčku jejího zájmu konkrétně. Popíšeme si to na prvních dvou kapitolách knihy Genesis. Než však k tomuto přistoupíme, uveďme zde, že Hebrejské Písmo je produktem jednoho kulturního řečiště, které Židé sdílejí s okolními národy. Pochopení světa, vesmíru, božstva a stvoření odráží běžné kulturní předpoklady doby. Také způsob komunikace, jejíž formou tato sdělení získáváme, je pro své místo a čas typický. [2] Nutno však doplnit, že ačkoli je Hebrejské písmo v mnohém podobné svým
