RECENZE KNIHY - Genesis (THOTC) James McKeown (Eerdmans, 2008)

Autor komentáře, Dr. James McKeown, byl dlouholetým proděkanem na Belfast Bible College a přednášel zde více než 20 let na téma Starého zákona. Jeho disertační práce z roku 1991 a další odborné články se týkaly tematické kontinuity v knize Genesis. Právě jeho dlouholetá zkušenost s bádáním jednotících teologických prvků v knize Genesis jsou dobrým důvodem volby tohoto komentáře jako doplňkové četby. 

Komentáře knih Starého zákona z edice The Two Horizons jsou typické svou snahou o bohatou teologickou reflexi, která obnáší zkoumání postavení knihy v kanónu a míru jejího teologického přínosu. Ani tento komentář není výjimkou, když je celá polovina knihy věnována teologickým reflexím. Komentář začíná velmi stručným úvodem (asi 16 stran), kde se autor věnuje obvyklým tématům jako název a struktura knihy, rétorické a literární charakteristiky, autorství nebo třeba kulturní kontext. Oddíl je věnován také autorovu přístupu (exegetická metodologie), kterým se řídí ve svém komentáři. Na tomto malém prostoru nás McKeown zběžně seznamuje s problematikou knihy Genesis, aniž by kladl přehnaný důraz na své vlastní závěry. Autor zde přesvědčivě vykresluje knihu Genesis jako knihu pohybující se k jednomu cíli, když říká, že „právě způsob, jakým jsou všechny rozmanité materiály Genesis zachyceny v této dynamické a mnohostranné matici vývoje, dává Genesis její přitažlivost jako akční kniha s hlubokým teologickým poselstvím a umožňuje nám ji číst jako celek“[1]. I když si je vědom důležitosti otázky autorství, ponechává ji nezodpovězenou, k dokumentární hypotéze se staví spíše zády a poukazuje na jakousi unavenost nynější biblistiky v otázce původu knihy a reorientaci ke konečnému/přijatému textu. „Studie kritiky zdrojů knihy se dostaly do slepé uličky a mnoho studií obrátilo svou pozornost na konečnou podobu textu, protože hypotetická povaha předchozích studií v kombinaci s nemožností dokázat nebo vyvrátit pletoru závěrů učinily další pokrok prchavým“[2]. McKeown rovněž reflektuje v knize Genesis výrazný a opakující se prvek exilu a případně návratu (patrné v příbězích klíčových postav - Adam, Kain, Abraham, Jákob, Josef). Toto jej pohání, aby kritéria svého výkladu přizpůsobil tak, jako by originálním publikem byla exilní nebo post-exilní společnost Izraele. Autor přiznává, že se tím rovněž vyhýbá sporným otázkám datování vzniku a autorství[3]. Ačkoli je tento přístup přínosný, Mckeown nepřináší žádné historicko-kanonické zdůvodnění pro svou volbu a působí ústupkem proti poctivé kritice[4].

Druhá část knihy, která čítá asi 160 stránek, obsahuje komentář. Pokud bychom čekali podrobné vyjádření ke každému verši, byli bychom zklamaní. Těžiště knihy totiž neleží v podrobném komentáři, ale v jeho teologických reflexích. Komentář je tedy stručnější, soustřeďující se na celé perikopy a sledující teologickou kontinuitu. I přes jeho stručnost však nalezneme kromě výkladu také užitečné informace z dobového pozadí, nebo poznámky k historickému vývoji výkladu textu. McKeown zde ukazuje snahu nezatížit výklad Novozákonním porozuměním, což vnáší do textu nové (a řekl bych svěží a patřičné) světlo. 

Třetí části knihy s názvem teologické obzory, je věnováno sympatických 180 stran. Zde leží skutečná hodnota této knihy. Je to místo, které ji odlišuje od ostatních komentářů. Tato část má tři oddíly, první zkoumá teologické poselství Genesis (Theological Message of the Book), druhý reflektuje teologii Genesis ve světle moderního světa (Genesis and Theology Today). a třetí pátrá po vztahu knihy Genesis ke zbytku Písma (Genesis and Biblical Theology)[5]. Za prvé. Hlavní jednotící prvky knihy nejsou pro autora jen důležitá témata (jako například smlouva apod.). Autor zde hledá prvky, na kterých leží důraz celé knihy, které jsou „vetkány do celého úpletu a struktury každé pasáže“[6], a které ji zároveň spojují se zbytkem Pentateuchu. Po vzoru David J.A. Clinese[7] autor uvádí tyto tři jednotící prvky: potomci, požehnání a země (míněno ve významu půda nebo též místo), přičemž prvně jmenovaný prvek považuje za základní, z něhož prvky požehnání a země těží a odvíjejí se. Téma potomků autor pozoruje už v první kapitole Genesis[8]  a spojuje jej také s toledot formulí, rozdělující knihu Genesis na 10 částí[9]. Enigmatické prohlášení z Genesis 3,15 autor vztahuje na svět Genesis a nabádá k hledání zaslíbeného semena/potomků už v rámci této knihy[10]. Takto jsme tedy vedeni všímat si linie vedoucí k Abrahamovi a jeho potomkům, a spatřovat v nich naplnění tohoto zaslíbeného semene. Obrovskou důležitost hraje téma potomků (potomka) v příběhu Abrahama a Sáry. Obětování Izáka je zde obětováním zaslíbeného semene/potomka, v sázce není jen pokračování rodu, ale též Božích slibů naděje z Genesis 3,15. Autor si dále všímá, že kniha Genesis poukazuje na potomky zaslíbeného semene zdůrazňováním kontrastů s jejich protějšky (Abel a Kain, příp. Šét, Abraham a Lot, příp. Adam, Jákob a Ezau, ale také Juda a Josef). Autor se dokonce snaží spojit rivalitu mezi pozdějším severním a jižním královstvím (Judou a Josefem – Efraimem) s příběhem z Gen 37-50 poukazujíce na rivalitu mezi Josefem a Judou. Musím říci, že je toto vysvětlení působivé a prominentní role jejich rodů v pozdějších dějinách Izraele nesporné[11], hledání kontrastů mezi Judou a Josefem nicméně působí méně přesvědčivě. Celkově to však neubírá autorovi nic na průkaznosti, že téma potomků je v knize Genesis ústřední. Úzce spojeným tématem k potomkům je prvek požehnání. Autor pečlivě sleduje téma požehnání a prokletí od začátku knihy Genesis (požehnání země s jeho obyvateli, obnovení požehnání skrze Noeho, zúžení požehnání na rodinu Abrahama, Izáka a Jákoba a konečné požehnání Jákobových potomků v závěru knihy – v protikladu leží prokletí Kaina nebo Kenaana). Abraham a jeho rodina mají zprostředkovat Boží požehnání do zbytku stvoření[12]. Posledním prvkem jednotících prvků v knize Genesis je země/půda. Autor tvrdí, že kapitoly 1-11 knihy Genesis jsou klíčem k pochopení tématu země v celém Pentateuchu, jelikož ukazují na provázaný vztah mezi člověkem a zemí kterou obývá. Člověk je představen jako z prachu země vytvořený (Gen 2,7), který se v prach navrací (Gen 3,19), důsledkem Adamova hříchu je prokletí země a vyhnání z konkrétní země (Edenu), Kain bude tulákem na zemi, již naplnil krví svého bratra. Dále člověk přinesl na zemi prokletí v podobě potopy[13] z čehož příběh pokračuje k Abrahamovi, jemuž je zaslíbena země Kanaan (v podstatě je tak vytvořen most pro uvedení knihy Exodus). Výsledkem Božího požehnání je také úrodnost země a fakt, že země přináší své bohatství. Toto se zrcadlí v příbězích patriarchů. V závěru tohoto oddílu nás Mckeown stručně seznamuje s dalšími klíčovými tématy knihy Genesis. Jsou to teologie země/půdy, doktrína stvoření, stvoření ex nihilo, pád, Boží charakter, obraz Boží a život víry. Za druhé. V tomto oddíle Mckeown adresuje teologické otázky, které jsou na Genesis nejpalčivější z hlediska moderního světa (oddíl nese název: Genesis and Theology Today). V prvním příspěvku, nás autor seznamuje se střetem mezi vědou a knihou Genesis[14]. Postupně nás McKeown provede přístupem kreacionistickým, konkordistickým a třetí skupinou, do které zahrnuje literární přístup a kulturní perspektivu. Popis je čtivý a srozumitelný. Jmenováni jsou hlavní protagonisté těchto směrů a jejich pohledy, prokládané citacemi. Autor shrnuje také úskalí těchto pohledů a snaží se zachovat si nestrannost.  V druhém příspěvku se Mckeown věnuje tématu misie. Snaží se vymezit proti vnášení novozákonních závěrů do světa Genesis, přičemž pátrá po konkrétním příspěvku, který Genesis do světa misiologie přináší. Dochází k závěru, že „Genesis poskytuje důležitý základ pro misii vykreslením Boha, který si přeje spolupracovat s lidmi na naplnění svého poslání pro svět“[15]. Třetí příspěvek se věnuje ekologii. McKeown nás již dříve přesvědčil o provázání člověka se zemí v knize Genesis, tekže nyní nemusí vynakládat veliké úsilí abychom téma správy stvoření brali vážně. Poukazuje však na závěry některých ekologů a enviromentalistů[16], kteří křesťanství prezentují jako antropocentrické a vůči zemi vykořisťovatelské, když zdůrazňují přikázání podmanit si a panovat nad zemí a jejím stvořením (Gn 1,26 a 28). V delším pojednání se autorovi daří tyto předsudky rozbourat a poukázat na fakt, že poctivé biblické reflexe nás vedou k „ochraně země a životního prostředí, které nám Bůh svěřil“[17]. Poslední příspěvek se věnuje feministickým přístupům (feminist approaches).  V tomto bodě nás autor seznamuje s úskalími příběhu počátků z Genesis 1 a 2, který je některými biblisty pokládán za androcentristický a volají po jeho zavržení[18]. Jiní biblisté spíše ponoukají k novému výkladu na základě přezkoumání textu, který jako takový vyučuje rovnost obou pohlaví[19]. A další jej zase chápou jako vzor pro Bohem vytvořený řád podřízení ženy ve vztahu k muži[20]. McKeown si však chce všímat vztahu k ženám v celém textu Genesis a prodírá se tak příběhy Sáry a Hagary. Dochází k závěru že „navzdory výše uvedeným obtížím je vypravěč zjevně znepokojen zacházením se ženami“ a ačkoli Hagar „může být pro Sáru pouhým majetkem, tak pro Boha je to člověk s budoucností“[21] . Mckeown se tak opatrně staví mezi extrémní příklady feministických přístupů a spokojí se se zdůrazněním, že „muži a ženy jsou stvořeni k obrazu Božímu a dostávají společně vládu nad vytvořeným řádem.“[22]

Komentář Dr. Jamese Mckeowena je nekonvenční. Snahou přinést v jednom výtisku obojí, tzn. komentář i teologické reflexe je trochu limitován a zestručněn. Zpracování tří jednotících prvků knihy Genesis (potomci, požehnání, země/půda) hodnotím jako velice kvalitní, odpovídající autorovým dlouhodobým zkušenostem a reflexím na tomto poli. Podrobné a dobře zpracované jsou také příspěvky v části Genesis a teologie dnes (Genesis and Theology Today). V příspěvku k misii se autor odráží od díla Davida J  Bosche Transforming Mission, ale uniká mu novější Mission of God od Christopher J Wrighta, které by zde mohlo být prospěšné. Celkově je text knihy čtivý a dobře zpracovaný. Jedná se o zdařilý příspěvek k studiu knihy Genesis. Někteří biblisté dokonce tvrdí, že by komentář mohl být vhodný i jako učebnice pro bakalářské studia[23]. 

---

[1] (McKeown, 2008 str. 2)

[2] (McKeown, 2008 str. 8)

[3]  (McKeown, 2008 str. 10)

[4]  Za toto McKeown čelí kriticei od jiných biblistů. Například Peter Green (Green, 2012), nebo Jerry Hwang (Hwang, 2009)

[5] Tento oddíl však není předmětem zkoumání mé práce

[6]  (McKeown, 2008 str. 196)

[7] David J.A. Clines uvádí tři jednotící prvky Pentateuchu jako: země/půda/místo, vztah s Bohem a požehnání. (Clines, 1978)

[8] McKeown si všímá že slovo זֶרַצ/zeraʿ (potomek/semeno) je použito poprvé už v souvislosti s rostlinami a jejich plody/semeny – podle jejich druhů (Gn 1,11-12)

[9] Rodokmeny jsou pro autora praktickým vyjádřením „semene“ či „potomků“ - „dávající knize pohyb vpřed a budoucí naději“ (McKeown, 2008 str. 200)

[10] Nutno podotknout, že se autor nedistancuje od budoucího naplnění na Kalvárii. 

[11] Autor poukazuje na text 1Pa 5,1-2

[12] Děje se tak ve většině případů, i když je nám v Genesis ukázáno, že se i Abraham stal prostředkem prokletí pro ostatní spíše než požehnáním (Gn 12,17). Jako kontrast pak působí Josefovo působení v Egyptě. 

[13] Autor zde poukazuje na důsledek mohutné „kontaminace“ země prolitou krví (McKeown, 2008 str. 246)

[14] Zejména tedy příběh počátků z Genesis 1 a 2

[15] (McKeown, 2008 str. 325)

[16] McKeown mluví konkrétně o populárním článku historičky Lynn Townsend Whiteové z roku 1967 na téma ekologie a náboženství. 

[17] (McKeown, 2008 str. 334)

[18] Autor tady uvádí jako zastánce David J.A. Clines. Jedná se text z Gn 2,18 hledání „pomocníka“ (צֵזֶר/ʿēzer) pro muže, jež je nalezen v ženě. 

[19] Autor tady uvádí jako zastánce Phyllis Trible

[20] Autor tady uvádí jako zastánce W.Grudema

[21] (McKeown, 2008 str. 348)

[22] (McKeown, 2008 str. 349)

[23] Takto Nijay Gupta (Gupta, 2010)

Bibliografie

Clines, David J. A. 2001. The Theme of the Pentateuch. Sheffield, GB : Sheffield Academic Press Ltd, 2001. ISBN 1-85075-792-5.

Green, Peter. 2012. Review: Genesis – Two Horizons Commentary (McKeown). For Christ and His Kingdom. [Online] Peter Green, 03. 10 2012. [Citace: 28. 02 2021.] https://wheatonblog.wordpress.com/2012/10/03/review-genesis-two-horizons-commentary-mckeown/.

Gupta, Nijay. 2010. Genesis - By J. McKeown. academia.edu . [Online] Wiley-Blackwell, 2010. [Citace: 28. 02 2021.] https://www.academia.edu/44927708/Genesis_By_J_McKeown.

Hwang, Jerry. 2009. Review of James McKeown, Genesis (JETS, 2009). academia.edu. [Online] 03 2009. [Citace: 28. 02 2021.] https://www.academia.edu/37226877/Review_of_James_McKeown_Genesis_JETS_2009_.

McKeown, James. 2008. The Two Horizons Old Testament Commentary - Genesis. Grand Rapids, MI : Eerdmans, 2008. ISBN 978-0-8028-2705-0.