Recenze knihy - Old Testament Theology for Christians, John H. Walton (IVP, 2017)


Old Testament Theology for Christians, From Ancient Context to Enduring Belief

IVP Press, John H. Walton (2017)


Autor knihy, John H. Walton je uznávaným odborníkem na Starý zákon a podle některých dokonce předním starozákonním biblistou dnešní doby[1]. Je profesorem Starého zákona na Wheaton College a rovněž autorem mnoha knih a biblických komentářů. U nás byla od Dr. Waltona vydaná jediná kniha a sice Ztracený svět 1.kapitoly 1.knihy Mojžíšovy. V knihách Johna Waltona je vždy patrná důkladná známost starověkých kultur blízkého východu a také pochopení hebrejského jazyka v jeho starověkém kontextu. Soudím, že je to právě ona znalost historického pozadí, jež je následně promítá v hermeneutice Starého zákona, která činí z Dr. Waltona tohoto jedinečného biblistu[2].

    Kniha je extraktem autorova dlouholetého studia. Sám tvrdí, že psaní této knihy očekával od počátku své kariéry. (str.1) Text je sestaven do osmi kapitol, z nichž šest (nepočítáme úvod a závěr) rozebírá vždy dvojici témat. Celkem se tedy v knize setkáme s dvanácti tématy, ke kterým přistupuje dr. Walton kriticky, zároveň však vychází ze svého evangelikálně orientovaného základu. Závěr kapitol je věnován křesťanské reflexi probraného tématu. Kniha je proložena tematickými články autora. V úvodu je nám objasněn autorův přístup k výkladu Starého zákona promítající se v této knize. Jde o důkladné hledání záměrů pisatele bez nutnosti vyhovět Kristo-centrickým závěrům a zároveň podrobné studium kontextu daného textu, samozřejmě s ohledem na historicko-kulturní rozměr[3]. Právě tento posledně jmenovaný aspekt Walton chápe jako naprosto klíčový. K proniknutí do starověké kultury využívá dochovanou literaturu, kterou v knize často cituje. Autor dále vychází z předpokladu, že téma pokrývající celé Písmo je Boží záměr přebývat ve svém lidu. Tento předpoklad je vstupní branou pro pochopení celé jeho knihy. Zdůrazňuje, že jsme součástí většího příběhu, který nezahrnuje pouze osobní spasení.  

    Druhá kapitola nese název Jahve a bohové. Dle autora se jedná o nejdůležitější kapitolu knihy (str. 29), avšak nezdá se být nejzajímavější. Walton v ní vysvětluje Boží jedinečnost představovanou Starým zákonem v termínech funkcionalistické ontologie, které je stěžejním tématem jeho knihy Ztracený svět 1.kapitoly 1.knihy Mojžíšovy (Walton, 2017). V otázce, zda Starý zákon podporuje myšlenku božského panteonu[4] Walton nesouhlasí a prezentuje myšlenku božské rady, na které velice důstojně představuje Boží radostně spolupracující charakter neubírající Bohu jeho jedinečnost dosvědčenou zbytkem Písma. Po rozsáhlejším studiu Božích atributů je pozornost upřena k tématu vztahu, který můžeme pokládat za vyvrcholení kapitoly. Walton schopně dokazuje, že Bůh Izraele svou pozitivní láskou a starostí o Izrael (str. 58) daleko převyšuje očekávání okolních kultur od svých božstev. Takto si autor tvoří základ pro tvrzení, že Izrael byl Bohem pozván do „velkého podniku“ (Great Enterprise), zatímco okolní národy se museli spokojit s „velkou symbiózou“ (Great Symbiosis) a svá božstva museli hýčkat s vidinou, že se jim na oplátku dostane přízně v podobě úrody apod. Toto téma je poprvé otevřeno na straně 62 a v knize se objeví ještě mnohokrát. 

    Ve třetí kapitole s názvem Vesmír a lidstvo se pozornost nejprve vrací k funkcionalistické ontologii představené dříve. Walton na jejím základě tvrdí, že za starověkými tvrzeními o stvoření a počátcích stojí myšlenka uvedení v řád a provozuschopnost spíše než uplácání hmoty, jak jsme zvyklí na toto téma nahlížet my. Podobně i lidstvo je nositelem Božího obrazu ve smyslu funkce, náhrady a reprezentace spíše než vzezření (str. 85)[5]. V závěru kapitoly se autor dotkne termínu pád člověka (Gen 3), který pokládá za nestarozákonní. Čtenáře vede k osvojení starověkého myšlení v termínech: uvedení ne-řádu a nastolení disharmonie ve stvoření. 

    Podobně jako vždy, Walton přistupuje i k tématům čtvrté kapitoly – smlouva a království – ukotven v historickém kontextu. Sděluje nám, že Bůh zavazující se smlouvou svému lidu je unikát, nedohledatelný v žádné jiné kultuře starověku. Dle něj je smlouvu třeba chápat ve vývojových fázích, z nichž každá přináší nový bod zjevení a nový objekt vyvolení (str. 115). V první fázi Bůh vstupuje a povolává Abrama do vztahu. V druhé fázi je Izraeli na hoře Sinaj sděleno, jak žít v Boží přítomnosti. Ve třetí Bůh Izraeli přichází vládnout v Davidovské linii[6]. Poslední fáze je odkryta až záchranou v Ježíši Kristu. Zajímavou vsuvkou je pojednání o zemi (území) jako viditelném aspektu smlouvy a dobývání této země[7]. Kratičký závěr autor věnuje tématu Davidova království, jako předzvěst budoucího mesiášského království. 

    Šestá kapitola, kterou osobně považuji za nejvydařenější, se věnuje chrámu a Tóře. Walton nás chce přesvědčit, že chrám má na žebříčku důležitosti ve Staré smlouvě naprosté prvenství a daří se mu to. Na pozadí starověkých kultur vysvětluje, že chrám byl vždy chápan jako místo Božího přebývání[8], protnutí nebe a země, odkud je vykonáván Božský řád. Toto místo odpočinku Panovníka je spojeno s jeho řízením působícím harmonii ve stvoření. Zajímavé je rovněž autorovo zamyšlení nad svatostí a čistotou, kterou chápe jako udělený status určený k náležité reprezentaci Boha. Zákon/Tóru dle Waltona nemůžeme považovat za legislativní ustanovení (podobné těm současným) vyžadující přizpůsobení chování lidí, ale spíše nástroj pro učence, starší a soudce k informování v moudrosti/poznání, kterou jsou povolání zakoušet (str. 158). A dále trefně odlehčuje Zákonu jeho soudobá očekávání, když tvrdí, že nebyl určen, aby Boha napodobil nebo vyzýval k dosažení utopického ideálu společnosti, ale spíše k reflektování svatosti udělené Bohem ve světě, který Izraelci obývali (str. 161).

    V pojednání o hříchu a zlu, kapitola sedm, Walton pokračuje v tažení proti těm Starozákonním předpokladům, které na předešlých sto osmdesáti dvou stranách nestihl adresovat. Nejprve odzbrojí termín hřích od ryze morálních přívěšků, vyplývajících spíše z Nového zákona, aby následně čtenáře uvedl zpět do tolik opakované terminologie řádu/pořádku a narušení vztahu. Následným pojednáním o démonech si Walton staví most k tématu Satan/had. V něm nás zbaví předpokladu, že Satan je ve světě Starého zákona ďáblem, že se zde mluví o pádu Satana[9] a také, že had z příběhu Genesis 2-3 je Satanem. Posledně jmenovaná „troufalost“ si v knize vyslouží poměrně obsáhlé vysvětlení, jehož výsledkem je přisouzení starověkého titulu „zmatko-tvorné stvoření“ (chaos creature) (str. 211) tomuto hadovi svůdci. 

    V sedmé kapitole s názvem spasení a posmrtný život Walton podává argumenty, které přesouvají těžiště termínu spasení z novozákonní záchrany od hříchu k vyřešení neřádu, což je dokonáváno skrze rituální požadavky zákona (str. 228). Walton si zde dává záležet, aby nás přesvědčil, že svět Starého zákona byl motivován odlišným cílem, řešil odlišnou výchozí situaci a používal jiný mechanismus záchrany než svět Nového Zákona. V otázce posmrtného života autor tvrdí, že Izraelci neměli důvod věřit v nebe, peklo či vzkříšení na základě Písma. Údělem všech byl Šeol, místo bez odměny i trestu. Sympatickým závěrem, ve kterém spojuje smysl víry Izraelců s vírou vyplývající z Nové smlouvy dokončuje svých dvanáct témat a směřuje k závěru knihy.   Poslední kapitola je shrnutím obsahu knihy a autor přikládá některá důležitá doporučení týkající se Božího charakteru, relevantnosti Starého zákona a autorovy hermeneutiky. 

    Kniha dr. Waltona není druhem literatury na jeden večer, její obsah je náročný, hůře čtivý a místy dokonce nudí. Na druhou stranu je text velmi dobře strukturovaný, témata volena pečlivě a prohlášení až úzkostlivě přesná, tak aby podávala, co nejdokonalejší popis. Walton v knize prezentuje svou mimořádnou znalost historie starověkého blízkého východu a působí přesvědčivě, když poznatky z tohoto pole promítá do pochopení textu Starého zákona. Jeho závěry jsou mnohdy velice překvapivé, ne však okázalé se snahou zapůsobit za každou cenu. Když čtenářům představuje kulturu starověku a z toho vyplývající pohled na text Starého zákona, uvědomujeme si propast, která je mezi námi a nimi. Tento bod však Walton využije, aby čtenáře spojil se starověkými příjemci textu, a to v důvěře Bohu, nezištné lásce k Němu a účasti na jeho plánech. Nacházení těchto společných bodů je na knize snad to nejvíce fascinující. Sedmá kapitola, kde Walton tvrdí, že Starý zákon neobsahuje učení o vzkříšení mne přivádí k polemice, protože církev svou naději ve vzkříšení (spatřenou v tělesném vzkříšení Krista) potvrzuje poukazováním na Starý zákon[10]. Nicméně každý čtenář a student Starého zákona musí S Waltonem souhlasit alespoň v tom, že učení o vzkříšení, pekle, spasení od hříchu ve Starém zákoně nejsou dost dobře definovatelná a čtení sporných pasáží (Iz 26,19 nebo Dan 12,1-2) může být deformované vnášením našich Novozákonních předpokladů do těchto textů. Waltonovo přesvědčení, že hlavním tématem Písma je nastolení Boží přítomnosti v jeho lidu a enormní důležitost kladenou na vztah mezi Bohem a člověkem se může zdát jako touha dostát své evangelikální tradici. Nicméně v knize přináší důkazy potvrzující jeho přesvědčení, když nenechá ani jedno ze dvanácti probíraných témat bez toho, aby se odvíjelo na pozadí Božího záměru přebývání a nastolení/obnovení vztahu[11]. Waltonovu knihu hodnotím pozitivně a doporučuji k četbě každému serióznímu čtenáři Bible.



[1] Takto jej vidí např. Brent A. Straw a podobné ocenění dostává i např. od Trempera Longmana III. 

[2] Nutno však říci, že si je dr. Walton vědom probíhající diskuze o významu a vlivu mohutné záplavy informací z oblasti historie na výklad biblických textů, jak prokázal např. v úvodu k Zondervan Illustrated Bible background commentary (např. (Philips Long, 2016), jehož se stal generálním editorem. 

[3] Walton doslova odmítá být Kristocentrický, aby tak nezatěžoval text novozákonními závěry, avšak rozpoznává že Boží zjevení postupně směřuje k cíli zjevení Božího Syna. 

[4] Která může vyvěrat ze čtení obtížných pasáží jako např. Jb 1, Ž 82, nebo Dt 32,8

[5] Walton dále rozlišuje mezi statusem (udělené kvality) a identitou (kvality, které se rozhodneme reprezentovat)

[6] Na straně 126 a 127 Walton pokládá za nutné komentovat události z 1Sam 8, kde si Izrael  žádá krále.

[7] John Walton a jeho syn Harvey se tématu Izraelského dobývání území věnují v samostatné knize The Lost World of the Israelite Conquest(Walton, a další, 2017)

[8] Vzpomeňme na Waltonův předpoklad, že Boží přebývání mezi jeho lidem je nejdůležitějším prvkem Písma.

[9] Walton zde komentuje Iz 14,12-15 a Ez 28,12-19 (příp. Ez 14)

[10] Můžeme zde mluvit například o Pavlově obhajobě před Agrippou (Sk 26,6-8 a 26,22b-23)

[11] Známý teolog G.K.Beale také poukazuje na klíčové téma Božího přebývání ve svém lidu v knize God Dwells Among Us: Expanding Eden to the Ends of the Earth (Beale, a další, 2014)




Bibliografie

Beale, G.K. a Mitchel, K. 2014. God Dwells Among Us: Expanding Eden to the Ends of the Earth. Downers Grove, IL : InterVarsity Press, 2014. ISBN 978-8308-4414-2.

Philips Long, V. 2016. 1 and 2 Samuel. [editor] J.H. Walton. Grand Rapids, MI : Zondervan, 2016. Sv. Zondervan Illustrated Bible Backgrounds Commentary. ISBN: 978-0-310-52760-2.

Walton, J.H a Walton, J. Harvey. 2017. The Lost World of the Israelite Conquest: Covenant, Retribution, and the Fate of the Canaanites. Downers Grove : IVP Academic, 2017. ISBN 978-0-8308-5184-3.

Walton, J.H. 2017. Old Testament Theology for Christians from Ancient Context to Enduring Belief. Downers Grove, IL : InterVarsity Press, 2017. ISBN 978-0-8308-5192-8.

—. 2017. Ztracený svět 1.kapitoly 1.knihy Mojžíšovy. Praha : Návrat domů, 2017. ISBN 978-80-7255-396-9.

 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Teologie náhrady a „supersessionismus“: jsme teď všichni Izraelci?

Christologie

10 otázek ke knize - Theology in The Context of World Christianity, T. C. Tennent (Zondervan, 2007)