Teologie náhrady a „supersessionismus“: jsme teď všichni Izraelci?
původně zveřejněno na webu organizace One for Israel
(https://www.oneforisrael.org/israel/replacement-theology-are-we-all-israel-now/), dne 26.10.2023 (autor nezveřejněn), překlad: DChlebus
Teologie náhrady (podobně jako supersessionismus) je přesvědčení, že církev nahradila nebo vystřídala Izrael. Pro mnoho křesťanů bude pojem teologie náhrady nový a cizí. Jiní možná věří, že Boží plány s Izraelem skončily, ale dávají přednost termínům "supersessionismus" nebo "teologie naplnění", které v konečném důsledku znamenají totéž. Pro ně je Izrael jen další zemí, jako je Belgie nebo Thajsko, a předpoklad, že moderní židovský stát má větší význam, zní jako elitářství. Pro obrovské množství křesťanů po celém světě se však otázka Izraele v jejich církvích jednoduše neřeší a je tu prázdno, pokud jde o to vědět, co si o tom všem myslet. Aniž by chtěli Izraeli nebo židovskému národu jakkoli škodit, existují miliony lidí, kteří o tom prostě příliš nepřemýšleli. Jak lidé dospěli k závěru, že výraz "Izrael" znamená nyní, po Ježíšově příchodu, církev? V Novém zákoně je několik veršů, které vyznívají tak, že Bůh možná změnil směr a všichni věřící jsou nyní kolektivně "Izrael". Pojďme se na ně nyní podívat.
Praví Židé: Židé, kteří jsou obřezáni v srdci:
28 Neboť pravý Žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle; 29 ale pravý Žid je ten, kdo je Židem uvnitř, a pravá obřízka je obřízka srdce Duchem, nikoli literou. Ten má chválu ne od lidí, nýbrž od Boha. (Ř 2,28-29)
Jsou tedy pohané, kteří jsou obřezáni srdcem a duchem, nyní považováni za Židy? Nebo verš hovoří o části všech Židů na světě - o těch, kteří jsou Židé a zároveň znovuzrození? Musí to být jednoznačně to druhé. Zde je důvod.
Tento verš v listu Římanům učí, že nestačí být pouze Židem podle krve a obřízky. Vaše etnická příslušnost není VIP vstupenkou do věčnosti. Naopak, ti, kdo jsou obřezáni srdcem a Duchem, jinými slovy ti, kdo se znovu narodili, obdrží od Boha chválu, uznání. Jak pozoruhodná skutečnost! Na rozdíl od myšlenky, která stojí za teologií náhrady (supersessionismus), je zřejmé, že muž, který toto napsal (apoštol Pavel), nevěří, že pojmy "Žid" nebo "Izrael" zahrnují i pohany. Ve stejném dopise začíná takto:
16 Nestydím se za evangelium, neboť je to Boží moc k záchraně pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale i pro Řeka. (Ř 1,16)
Pavel zjevně vidí Židy a pohany (Řeky) odděleně, nikoliv jako jedno a totéž. Dokonce do té míry, že prosazuje evangelizační strategii, která Židy a pohany považuje za odlišné. A co je rozhodující, vidí také "Židy" jako ty, kteří potřebují evangelium. Nemůže si tedy myslet, že Židé jsou křesťané. Podobným způsobem opět vidíme zúžení definice "Izraele" na židovský národ, který přijímá Božího Mesiáše, místo aby se definice rozšířila na pohany. Používá slova "ne všichni":
6 Ne že by Boží slovo selhalo. Neboť ne všichni ti, kteří pocházejí z Izraele, jsou Izrael, 7 ani ne proto, že jsou potomstvem Abrahamovým, jsou všichni jeho dětmi, nýbrž ,v Izákovi bude tobě povoláno símě.‘ (Ř 9,6-7)
V 9. kapitole Pavel mluví o nedostatku víry Izraele jako národa, ale hned na začátku další kapitoly výslovně říká:
Bratři, touhou mého srdce a prosbou k Bohu za ně [je], aby byli zachráněni. 2 Neboť jim vydávám svědectví, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle pravého poznání. (Ř 10,1-2)
Znovu opakuji, že pokud by Pavel chtěl "Izraelem" nyní rozumět celé tělo Kristovo, tedy všechny křesťany na celém světě, proč by pak tak zoufale toužil po tom, aby byli spaseni? To nedává smysl. Izrael znamená Izrael, Boží vyvolený lid, který potřebuje spasení. Ne církev, která už spasená je. Čím více čtete kapitoly Římanům 9, 10 a 11, tím je jasnější, že Izrael nemůže znamenat církev. Židé jsou lidé, kteří potřebují spasení (stejně jako všichni ostatní) a ti, kteří našli věčný život v Ježíši jako svém Mesiáši, jsou nyní v Božích očích pravými Židy.
Říkají, že jsou židé, ale nejsou...:
Něco podobného se děje ve Zjevení, když Ježíš říká Janovi, co má napsat sedmi církvím, a zmiňuje "Satanovu synagogu" a to ne jedenkrát, ale hned dvakrát:
9 Znám tvé soužení a chudobu, ale jsi bohatý. Znám i urážení od těch, kteří sami o sobě říkají, že jsou Židé, ale nejsou, nýbrž jsou synagogou Satanovou. (Zj 2,9)
9 Hle, dávám ti ze synagogy Satanovy ty, kdo o sobě říkají, že jsou Židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a pokloní se před tvýma nohama; a poznají, že já jsem si tě zamiloval. (Zj 3,9)
Zastánci teologie náhrady (supersessionismu) často používají tato slova proti Židům a samozřejmě je často využívají antisemité. Co znamenají? Kdo jsou tito lidé, kteří "říkají, že jsou Židé, a přitom jimi nejsou"? Zahrnují všechny Židy, kteří nevěří v Ježíše? Přestože v knize Skutků apoštolů byly zachráněny desetitisíce Židů (jak je zaznamenáno ve Sk 21,20), stále tvořili v židovské populaci výraznou menšinu. Jsou všichni ostatní falešní Židé? Podívejme se na to, co Ježíš řekl dříve, opět zaznamenané Janem v 8. kapitole Janova evangelia:
42 Ježíš jim řekl: „Kdyby byl Bůh váš Otec, milovali byste mě, neboť z Boha jsem vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mne poslal. 43 Proč nerozumíte mé řeči? Proto, že nemůžete slyšet mé slovo. 44 Vy jste z otce Ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži. 45 Poněvadž já říkám pravdu, nevěříte mi. 46 Kdo z vás mne usvědčí z hříchu? Říkám-li pravdu, proč mi nevěříte? 47 Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte, protože nejste z Boha.“ (Jn 8,42-47)
Tato ostrá slova byla určena náboženským vůdcům, kteří záměrně odrazovali židovský lid od Ježíše. Viděli Ježíše na vlastní oči, jak dělá zázraky, a přesto zůstávali pevní ve své nevíře a usilovně se snažili zabránit ostatním, aby také uvěřili. Dělali pravý opak Boží výzvy, aby byl Izrael "světlem národům", a snažili se světlo uhasit, když bylo právě mezi nimi. Stát a jednat v přímém rozporu s Ježíšem je velmi vážné. Je to přesně dílo antikrista a samotného satana. Ježíš pro ně má zcela pochopitelně pár ostrých slov.
Když se Ježíš ve Zjevení obrací k pronásledovaným církvím, mluví k věřícím, kteří jsou napadáni. Proti křesťanům totiž spolupracovalo s Římem nesvaté spojenectví zkorumpovaných vedoucích, kteří byli nezákonně jmenováni do vlivných funkcí - dokonce i do kněžského úřadu. Král Herodes Veliký nebyl Žid a za velekněze jmenoval pohany z babylonských a egyptských rodin, aby je mohl snáze ovládat. I po Herodově smrti bujela mezi kněžími korupce. První křesťané byli pronásledováni za to, že se neklaněli císaři, který se prohlašoval za boha, ani žádné jiné římské modle, a také byli obviňováni z kanibalismu kvůli Večeři Páně.
Vůdci židovského národa tedy nemuseli být nutně všichni Židé, a dokonce i nejvyšší členové Sanhedrinu byli konvertité. Šemajáš, který byl Názim (předsedou), a Abtalion, Av Bejt Din (předseda soudu), byli oba potomky asyrského krále Sencheríba. Podobně i "ústní zákon" farizeů vycházel z velké části z díla potomka kananejského krále Sísery, jehož rodiče konvertovali: Rabína Akivy. Akiva je znám jako "náčelník mudrců" a otec talmudského judaismu. Mezi Akivovy žáky patří rabi Šimon bar Jochaj, otec Kabbaly, a rabi Meir, který, věřili byste tomu, pocházel z rodu římského císaře Nerona. Akiva také prohlásil Šimona bar Kochbu za Mesiáše a odsoudil všechny Židy, kteří se nezúčastnili jeho povstání proti Římanům, jako zrádce, kteří mají být odříznuti od svého lidu. Přestože Talmud obsahuje mnoho skvělých příběhů a užitečných moudrostí, brzy se stalo židovskou tradicí věřit rabínům více než Božímu slovu v Písmu.
Tito muži tvrdili, že jsou Židé, ale nebyli. Ne fyzicky, ne etnicky a rozhodně ne duchovně v Božích očích. Kulturně a obřadně se možná obrátili k judaismu, ale v Božím domě působili spoušť a pronásledovali pravé Boží děti. Ježíš o tom mluví v Matoušově evangeliu:
15 „Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože obcházíte moře i souš, abyste získali jednoho proselytu; a když se jím stane, děláte z něho syna Gehenny, dvakrát horšího, než jste sami.“ (Mt 23,15)
Opět silná slova pro proselyty, kteří svedli judaismus na špatnou cestu a vzdálili se od židovského Mesiáše. Netrvalo dlouho a do každodenních modliteb v synagoze bylo přidáno další "požehnání", které obsahovalo prokletí "odpadlíků", tedy křesťanů. Pro Židy, kteří milovali Ježíše, se stalo nemožným stát v synagoze a modlit se se svými bratry.
Všech dvanáct kmenů vidíme živých a zdravých, jak je pozdravuje Jakub ve svém listu (Jak 1,1), a také ve výše zmíněné knize (kde se nacházejí ony dva kontroverzní verše) - tisíce lidí z každého z dvanácti kmenů zaujmou své místo v nebeském Jeruzalémě (Zjevení 7,4-8).
Rovněž to neznamená, že takoví rabíni nemohou být zachráněni- stačí se podívat na Pavla! A není nic špatného ani na tom, když se pohané připojí k domu Izraele, jak vám mohou potvrdit takoví jako Rút, Rachab nebo Jetro. Dokonce i poté, co při exodu z Egypta vystoupily smíšené zástupy a v knize Ester se k Židům připojilo mnoho Peršanů, považoval je Ježíš stále za Izrael (Mt 15,24). Bůh ví, kdo je Žid a kdo ne.
Kdo patří do "Božího Izraele" (Galatským 6:16)?:
Slovo "Izrael" se v Novém zákoně vyskytuje 78krát (ještě vícekrát, pokud zahrneme i slovo " Izraelita") a všechny tyto případy (kromě následujících dvou) se jednoznačně vztahují k izraelskému národu, nikoli k církvi - první z těchto dvou je v Římanům 9,6, ten je rozebrán výše, a druhý je v listu Galatským 6,16. V minulosti se zastánci teologie náhrady (supersesionismu) upínali ke Galatským 6,16 jako k příkladu, že Izrael může znamenat církev, ale znamená to skutečně toto?
16 A všem, kdo se budou řídit tímto pravidlem, Izraeli Božímu, pokoj a slitování. (Gal 6,16 ČEP)
16 A na ty, kdo se budou držet tohoto pravidla, ať přijde pokoj a milosrdenství, (totiž) druhá alternativa překladu ČSP na Boží Izrael. Gal 6,16 ČSP (některé anglické překlady těchto veršů vyznívají důrazněji ve prospěch Izrael= církev. Pozn. Překl.)
Pokud se podíváme na to, co text skutečně říká v originále, zjistíme, že v překladech, jako jsou tyto, chybí klíčové řecké slovo:
καὶ ὅσοι τῷ κανόνι τούτῳ στοιχήσουσιν, εἰρήνη ἐπ᾽ αὐτοὺς καὶ ἔλεος, καὶ ἐπὶ τὸν Ἰσραὴλ τοῦ θεοῦ.
V doslovném překladu: A těm, kteří se budou řídit tímto pravidlem (dodržovat základy), pokoj a milosrdenství, a (také) Izraeli Božímu. Jinými slovy, přestože řecký text uvádí, že Pavel vypovídá pokoj a milosrdenství následovníkům Cesty A TAKÉ "Božímu Izraeli", ti, kdo text překládali, rozhodli, že to nemůže znamenat, že Pavel chce žehnat domu Izraele stejně jako pohanským následovníkům Ježíše. Zvolili si mnohem méně obvyklý způsob chápání gramatiky a rozhodli se, že oba tyto pojmy bez jakéhokoli rozlišení hodí do jednoho pytle. Ačkoli není technicky nesprávné překládat to tímto způsobem, existuje mnoho důvodů, proč zůstat u standardního významu řeckého slova "καὶ" ve významu "a" nebo "také", který je mnohem běžnější. Ó ne, tohle je poslední stéblo, kterého se teologie náhrady (supersessionismus) drží.
Smrtící rána pro „supersessionismus“:
Pečlivý rozbor všech veršů, které by mohly podporovat supersessionismus, tedy ukazuje, že Izrael je stále Izraelem. A (jen pro případ, že by existovaly nějaké pochybnosti) myšlenka, že církev nahradila Izrael, dostává vražednou ránu, když si přečtete kapitoly Římanům 9-11. Celá Bible vykresluje obraz neochvějné Boží lásky k Izraeli, jeho věrnosti při zachovávání smlouvy navzdory hříchu a modlářství, a nyní i v Novém zákoně Pavel zdůrazňuje stejné poselství:
Pravím tedy: Zavrhl snad Bůh svůj lid? Naprosto ne! (Ř 11,1)
Stejně jako Davidova smlouva zůstává v platnosti navzdory Davidovu vážnému hříchu, tak i Boží povolání a dary Izraeli jsou neodvolatelné, jak jasně učí Pavel. Boží plány pokračují a my jsme se ještě nedostali k tomu nejlepšímu!
Pozorné čtení těchto kapitol Římanům 9-11 přivedlo mnohé k poznání Božího srdce pro Izrael. Dvě egyptské sestry toto zjevení nedávno prožily navzdory hluboce zakořeněným antisemitským postojům v jejich kultuře. I když to pro ně bylo za cenu nemalých obětí, byly nadšené, že poprvé přijaly mesiánské židovské věřící jako rodinu. Mnoho křesťanů, kteří žijí v zemích, kde převládá antisemitismus, zastává velmi protiizraelské názory, a to i podvědomě. Typické je vnímat Ježíše a jeho učedníky spíše jako křesťany než jako Židy a ty, kteří je pronásledovali, jako "zlé Židy". Příliš dlouho žila církev pod mrakem nevědomosti a zaslepenosti, co se týče Božího srdce pro Izrael.
Svět se postupně obrací proti Izraeli a židovskému národu, přesně jak to říká Bible. I když je Izrael stále v hlubokém hříchu (jako mnoho jiných národů), Boží smlouva zůstává, protože je věrný, i když my nejsme. Tato skutečnost by měla povzbudit všechny, kdo jsou ve vztahu s Bohem - jeho láska k nám nikdy neselže! Podobně Pavel v těchto kapitolách líčí, jak bude obnovení a záchrana Izraele znamenat život z mrtvých a velké bohatství pro všechny rodiny země. Je důležité, aby se Boží lid připojil k jeho plánům a srdci pro Izrael, protože se krok za krokem blížíme ke konci tohoto věku. Je nejvyšší čas, aby byl blud teologie náhrady (supersessionismus) odhalen a zavržen jako antisemitská lež, kterou je. Nastal čas, abychom projevili přízeň Sionu.
Komentáře
Okomentovat