Vánoce 2021: Panna čistá - sex nečistý.... nebo ne?

 

Konjunkci planet (vzájemné přibližování) na obloze většinou nesleduji, ale rozhodně vím, že v době Vánočních svátků se bude alespoň jednou konat „konjunkce Saturnu a Jupiteru“… Ano, je to proto, že o Vánocích občas v TV zahlédnu českou veselohru Císařův pekař – Pekařův Císař, kde tato hláška zazní. Letos jsem viděl první část u nás doma, kde jsme byli „uvězněni“ kvůli nemoci a druhý díl později u mých rodičů, kde jsme trávili čas volna po Svátcích.

Během posledních let, v nichž jsem se rozhodl přečíst celou Bibli vždy během jednoho roku, jsem si ovšem všimnul, že v období Vánoc dochází ještě k jedné zajímavé konjunkci. Při tomto ročním maratonu četby totiž v prosinci přichází na řadu poslední kniha Písma – kniha Zjevení. Zároveň se ve stejném čase všude (doma, v církvi, na návštěvě) čte příběh Ježíšova narození. Konjunkce příběhu zrození a knihy Zjevení by mohla přinést řadu témat na prozkoumání. Ta letošní mě ovšem zaujala z hlediska tématu sexuální „čistoty“. V obou zmiňovaných biblických „tělesech“, které se k sobě navzájem přiblíží vždy o Vánocích, je jakási příchuť zprávy, že sex a zbožnost jsou protiklady. Jednak se z příběhu zrození dovídáme, že Marie byla (musela?) být pannou, když očekávala narození Ježíše. A z druhé strany k nám z knihy Zjevení proudí oslava zástupu 144 000 vykoupených, kteří jsou popsáni jakožto panicové, jež se dosud „neposkvrnili se ženami.“  

Tato konjunkce, jedinečné pozorování těchto biblických „těles“ jednu vedle druhé, dává povstat otázkám typu: Proč se narození Spasitele a krále muselo stát skrze pannu, která nepoznala muže? Proč je chloubou vykoupených ze čtrnácté kapitoly knihy Zjevení jejich panictví? Proč zpíváme v době Vánoční o „čisté“ panně Marii? Znamená to, že čistý – neposkvrněný – je sexuálně neaktivní? Proč se Ježíš prostě nemohl narodit dvěma rodičům v čistém manželském svazku? Ano já vím, že Matouš poukazuje na naplnění Písem a jsem -  alespoň trochu – seznámen s teologickými pohledy na neposkvrněné početí, ale přesto - nehází tato formulace „čistoty“ zrnko pochybností na sex obecně? Nedevalvuje tato oslava čistoty panenství/panictví sex na jakousi úroveň nutnosti? Rozumějte, ledasco jsem si již o tomto tématu přečetl, ano - četl jsem Píseň písní, slyšel jsem různá vyučování, jsem seznámen se soudobým pohledem církve… a všechny tyto zdroje mají kladný pohled na sex v heterosexuálním manželství. Přesto však příběh neposkvrněného zrození a oslava paniců ze čtrnácté kapitoly Zjevení působí dost protichůdně. Nechtěl jsem tato místa Písma hodit za hlavu, a tak jsem se vrhl do jejich prozkoumání.

 

Podíváme se nejprve na příběh zrození z Matoušova evangelia. To je totiž jediné evangelium, kde je řeč o „neposkvrněném“ početí.

Nejvíce nás bude zajímat text z Matouše 1,18-25. Dějová linka je asi taková:

1) Marie otěhotní (z Ducha Svatého)

2) Josef zjistí, že je Marie těhotná a snaží Marii propustit

3) Bůh Josefa zastaví tak, že mu situaci s Mariiným očekáváním vysvětlí.

Následuje Matoušovo prohlášení z Hebrejského Písma o panně, která porodí syna (Iz 7,14). Všimněme si, že celý tento popis událostí zatím „jen“ ukazuje na způsob příchodu Ježíše na svět. Jako takový nesouvisí s otázkou „čistoty“ sexu vůbec. Zatím nic nenapovídá tomu, že by se Ježíš musel narodit z panny proto, že by problémem byl sex. Označení čistý, čistota, neposkvrněný – toto v textu vůbec není. Předpoklad čistoty možná vytváříme sami, když zpíváme písně o „čisté“ panně Marii a posloucháme promluvy o „neposkvrněném“ početí, ale v textu samotném není. Podobně bychom mohli vytvořit jiný předpoklad a snažit se jej vložit do textu. Například - důvodem Matoušova líčení zrození z panny je snaha vyvrátit mínění Židů, že byl Ježíš nemanželským dítětem. Toto si Židé o Ježíši opravdu mysleli. Předhazují mu to, když se sami nad Ježíše povyšují slovy: „My nejsme zrozeni ze smilstva” (J 8,41). Matouš tak mohl svým čtenářům vysvětlovat, že tahle verze není tak docela pravda. Matouš by pak v úvodu svého evangelia jakoby říkal: „Slyšeli jste, že Ježíš byl nemanželského původu? Že nevíte, jak to bylo s jeho maminkou Marií? Já Vám to tedy řeknu…“  Abych řekl pravdu, tak tento předpoklad se jeví jako mnohem (mnohem 2x) více opodstatněný, než předpoklad „nečistoty“ sexu. Pro něj bychom totiž oporu v Hebrejském Písmu nenašli, zatímco Matoušova starost o Ježíšův původ zní docela věrohodně. Matouš jinde například vyvrací domněnky o Ježíšově vzkříšení (Mt 28,15), proč by to nemohl dělat s Ježíšovým původem?

Problematičtější se ale může zdát poslední verš této perikopy, který nám říká, že Josef svou ženu „nepoznal“ (nežil s ní jako muž), dokud Ježíše neporodila. Otázkou je, proč Josef toto rozhodnutí učinil. Jen tak mimochodem vysvětlení, že Josef takto jednal, protože s Marií ještě nebyli sezdáni je nesmyslné. Matouš totiž udává, že svou ženu Josef „nepoznal“ do doby narození Ježíše, ne do doby jejich sňatku. Toto rozhodnutí musí tedy nějak souviset s faktem, že Marie nosí v lůně Ježíše… Že by to přece jen souviselo s otázkou (ne)čistoty samotného sexu? Že by toto dítě v lůně matky mohlo být „poskvrněno“ soužitím rodičů? Předně, koukněme na pokyny, které dostal Josef ve snu, abychom se dozvěděli něco o Božích instrukcích pro něj. Josef dostává ujištění týkající se Marie a jejího plodu a také pokyny ohledně jména tohoto dítěte, v němž je Josefovi ukázán význam/titul dítěte. Smyslem tohoto nebeského vzkazu je zvrátit rozhodnutí, které se chystal Josef učinit a srozumět Josefa s tím, koho bude vychovávat. Instrukce nenaznačují vůbec nic o zapovězení společného lože. Josef tedy zřejmě toto rozhodnutí učinil sám. Ale proč? Proč autor považuje za důležité, abychom to věděli? Všimněme si, že Matouš začal své evangelium rodokmenem. Ježíšův původ mu rozhodně není lhostejný a jeho rodiče také ne. Jací jsou? Jaký je jeho otec? Je to spravedlivý člověk, jako byl jeho praotec David. Jak to víme? Protože Matouš nám jej popisuje jako muže charakteru a integrity. Když nám líčí, že se Josef rozhodl svou ženu nepoznat do porodu tohoto zaslíbeného potomka říká nám především něco dalšího o jeho charakteru. Nemluví a nesnaží se sdělit něco o (ne)čistotě sexu. Je to podobné jako s králem Davidem, který se například v souvislosti s vraždou Abnéra (Saulova velitele vojsk) rozhodne v den vraždy zříci pokrmu. Toto rozhodnutí deklaruje Davidův charakter a nemá za cíl poučit nás o (ne)čistotě samotného jídla, o (ne)účasti na smuteční hostině a o (ne)přijímání pokrmu v době smutku. Josef je Matoušem představen jako muž integrity a charakteru po vzoru jeho otce Davida a toto je důvod proč Matouš dokončuje příběh zrození poukázáním na Josefovo rozhodnutí nesdílet dočasně lože s Marií. 

Domnívám se také, že bychom si zde měli ještě něco vysvětlit. Co ve skutečnosti ve starověku znamenalo být pannou? Měl tento status mladé dívky širší význam než dnes? Souvisel pouze se sexuálním statusem? Použiji příklad, který je spojován právě s Ježíšovým narozením: kněžím v Izraelském lidu bylo zapovězeno ženit se s vdovou, zapuzenou nebo prostitutkou. Brát si mohli jenom pannu, a to z Izraelského lidu. Bylo to snad řečeno proto, že vdovy, rozvedené a prostitutky jsou již "poskvrněny" soužitím s mužem? Protože samotná sexuální zkušenost ženu diskvalifikuje? Určitě ne. Pokud by to tak bylo, bylo by otázkou zda „čistí“ kněží mají vůbec vstupovat do manželství. Manželský svazek totiž soužití muže a ženy předpokládá. Důvod je spíše ten, že panenství běžně nesouviselo pouze se sexuálním statusem a stavem dívčina těla. „Panenství fungovalo mnohem více než jen jako materiální "fakt" předmanželského ženského těla; bylo mocným signifikantem, který byl schopen vytvářet a reprezentovat celý komplex kulturních přesvědčení.“ Panenství mladé ženy určovalo kondici celé její rodiny, vypovídalo o tom, z jakého prostředí dívka pochází a toto pak utvářelo společenské postavení celého domu. „Sexuální status dívky sloužil také jako hlavní ukazatel společenské hodnoty a cti jak jí samotné, tak její domácnosti.“ V určitém smyslu můžeme prohlásit, že sexuální status dívky byl více mužskou záležitostí, protože vypovídal o tom jak dominantní muži (otec, bratři, manžel) byli schopni chránit dívku v jejich domě. Kdykoli se tedy setkáváme s pojmem „panenství“ v Písmu musíme mít na mysli, že v sobě ukrývá také společenský rozměr, ne jen individuální, týkající se morální integrity dívky – toto je moderní předpoklad, který je běžný spíše nám a naši kultuře. Proč to zde říkám? Protože v textu z Matouše, který jsme před chvílí rozebrali, je Marii dán tento popis a my jej destilujeme do pouhého sexuálního statusu a morální integrity této mladé dívky. Toto označení má ale mnohem větší kulturní rozměr sahající za hranici Marie samotné. Co tím chci říci? Že širší pochopení pojmu panenství nám pomáhá nevytvářet příliš úzké asociace, které jsou spíše našimi moderními a individualistickými předpoklady a mohou ubližovat pochopení, co je nám právě sdělováno. 

Přistupme nyní ke knize Zjevení a její čtrnácté kapitole. Nacházíme se v druhé polovině knihy a příběh, který se zde odehrává, není rozhodně žádná romantika. Jde o popis války, boje, útoku, který vede šelma a drak proti Božímu lidu. Šelma se chystá zabíjet svaté a na druhé straně stojí Beránek, se svými věrnými. Ti se nechlubí mečem, ale zpěvem. Jejich hlasy znějí v nebeském chrámu novou písní. A teď popis Beránkovy družiny: jsou to vykoupení lidé, bezúhonní, pravdiví, věrní Beránkovi a také panicové, kteří se neposkvrnili se ženami. A právě tato poznámka nás nyní bude zajímat nejvíce. Proč je v tomto výčtu ctností řeč o panictví? Jak to, že je zde celibát ceněn tak vysoko?

Každý vážný čtenář knihy Zjevení musí připustit, že kniha je psána vysoce obraznou formou. Ať už se nám to líbí nebo ne, musíme se tomuto jazyku přizpůsobit, pokud chceme knize a jejímu poselství porozumět. Mluví se zde o drakovi, šelmě, miskách hněvu, zabitém beránkovi atd. Tyto obrazy a narážky, ovšem nevznikaly ve vakuu. Jsou součástí jednoho kulturního řečiště, které je formováno celým hebrejským Písmem. Nejsou neznámé. Musíme je chápat jako kódovanou řeč odkazující neustále na hebrejské Písmo. To v knize Zjevení prosakuje téměř na každém kroku, v každém verši. Tady se například setkáváme s válkou a sexuální abstinencí. Toto není velkým překvapením, pokud vezmeme v potaz fakt, že Izraelci běžně chodili do boje zdržujíc se styku se ženami. Tento fakt reprezentoval připravenost k boji. Nebyl výrazem trvalého celibátu ani nedevalvoval sex na úroveň nutnosti. Kniha Zjevení toto ví, a proto popisuje Beránkovy věrné jako panice, abstinující od sexu. Je to popis připravenosti k válce a loajálnosti vůči Beránkovi.

Podobně musíme vzít v potaz i fakt, jak kniha Zjevení operuje s pojmy jako smilstvo, cizoložství apod. Tyto pojmy týkající se sexuálního chování jsou totiž v knize Zjevení velmi často obrazem spíše duchovního odpadnutí, modlářství a uctívání cizích božstev. Se sexuálním chováním nemusí mít vůbec nic společného a obvykle nemají. Všimněme si, že napomínání Thyatirských kvůli „Jezábel“ se děje kvůli tomu, že „vyučuje a svádí mé otroky, aby smilnili a jedli maso obětované modlám“. Smilstvo zde poukazuje na modloslužbu. Toto také není velkým překvapením pro čtenáře Hebrejského písma. Nevěrnost Izraele vůči Hospodinu proroci popisují nejednou jako smilstvo (Co takhle Ohola a Oholíba z knihy Ezechiel 23.kpt). Na jiných místech v knize Zjevení je smilstvo zase obrazem násilí a morálního úpadku lidstva (prosím podívejte se na 17,1-6 nebo 18,3). Toto všechno spolupůsobí k přesvědčení, že ani ve čtrnácté kapitole není pokládán celibát za křesťanskou ctnost, ale je spíše obrazem. Je obrazem, který chce něco reprezentovat. Reprezentuje čistou oddanost Kristu, svatost a v konečném důsledku také charakter vlády Beránka.

            Závěrem. Během vánočních svátků zpíváme o čisté panně a slýcháváme o neposkvrněném početí. Mou snahou zde nebylo prozkoumat tyto teologické koncepty, nebo odradit od zpívání koled. Chtěl jsem jen zjistit, zda nám chce Matouš ve své první kapitole něco říci o sexu. Můj závěr je takový, že Matouš nemá snahu sdělit nic o povaze sexu nebo vychválit sexuální abstinenci jako univerzální křesťanskou ctnost. Podle mé studie Matouš spíše vyvrací fámy o Ježíšově původu a vyzdvihuje Josefův charakter. K podobným závěrům jsem dospěl v knize Zjevení. Ani tento, na první pohled zcela jasný text chvály celibátu, není snahou autora knihy vyzdvihnout sexuální abstinenci jako křesťanskou ctnost. Popis 144000 Beránkových vykoupených paniců je obraz anti-modlářských, věrných následovníků.

 ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V článku jsem citoval z Lexham Bible dictionary (některé myšlenky v článcích týkajících se panenství připisují autorce Tikva Frymer-Kensky) – pro překlad byl použit skvělý překladač deepl.com a také jsem pro svou práci nahlížel do těchto komentářů a knih:

Glessner, J. M., “Virgin”, The Lexham Bible Dictionary,.

Carson, D. A., “Matthew”, The Expositor’s Bible Commentary: Matthew, Mark, Luke (ed. F. E. Gaebelein) (Grand Rapids, MI 1984) VIII, 71.

Wall, R. W., Revelation (Understanding the Bible Commentary Series; Grand Rapids, MI 2011).

Fee, G. D., Revelation (New Covenant Commentary Series; Eugene, OR 2011).

Koester, C. R., Revelation and the End of all Things (Grand Rapids, MI ^{Second Edition}2018).