Úhybné manévry jsou znakem hlouposti



původně publikováno jako "Whataboutism Is a Mark of Foolishness", autor: Brett McCracken, přeložil: David Chlebus

Jsme údajně vědecky nejpokročilejší, nejosvícenější a nevíce informovanou generací v lidské historii. Máme přece všechny nashromážděné znalosti lidstva na našich zařízeních v kapse. Jeden by si myslel, že díky tomuto množství informací budeme moudřejší. Ale pak jsme svědky bizarních scén, jako je ta z amerického Kapitolu.

Žijeme v Evropě v pátém nebo devátém století a jsme svědky toho, jak Vizigótové plenili Řím nebo Vikingové zaútočili na Northumbrii? Sledujeme, jak skřeti prolamují Helmův žleb ve Středozemi? Ne, toto je život 21. století v nejmocnější zemi na světě. A jsme stejně pošetilí a barbarští jako každá předchozí generace. 

Povstání v Kapitolu byla hrůza, podívaná pošetilosti a symbol civilizačního úpadku. Ale dalším děsivým projevem pošetilosti byly reakce na tuto událost na sociálních sítích. Mluvím o rozšířeném nasazení jedné z nejlenivějších taktik jak zasáhnout rétoriku od doby ad hominem: úhybné manévry (whataboutism)
 
Co jsou úhybné manévry? 
Úhybné manévry převrací stoly v argumentaci tak, že reagují na jedno obvinění odvedením pozornosti k něčemu jinému neslýchanému, i když to spolu vůbec nesouvisí: „Jasně, ale tohle ______ taky!“ Ve světě argumentačních klamů je to forma falešné dichotomie a úzce souvisí s vyvoláváním falešné rovnováhy - další taktika odvádění pozornosti od jedné špatnosti poukazováním na to, že druhá strana je stejně vinná podobnými chybami. 

Takové úhybné manévry vidíme každý den (pravděpodobně každou minutu) na sociálních sítích, ale byly obzvláště v oblibě po povstání v Kapitolu. Místo jednoduchého odsouzení a zřeknutí se zhoubného chování davu, mnoho uživatelů sociálních sítí (včetně znepokojujícího počtu křesťanů) nabídlo srovnání „a co tohle ______?“ poukazujíce na různé nezákonné a devastující protesty BLM (Black Lives Matter) a Antifa v roce 2020. Následovalo tažení proti cenzuře sociálních sítí, a to když houfy Trumpových obránců odvrátily pozornost od útoku na Kapitol poukazováním na porušování svobody projevu ze strany Big Tech (Big tech jsou dominantní společnosti na poli informačních technologií – Google, Apple, Amazon, Facebook, pozn. Překl.) . 
 
Ve skutečnosti můžeme kritizovat obě věci – jak povstání v Kapitolu tak protesty Antifa. Znepokojeni bychom měli být také v obou těchto případech - jak Trumpovým šířením nebezpečných lží na Twitteru, a také cenzurou Twitteru. Rozdíl však je rozpoznat nebezpečí a mluvit o něm; anebo použít jednu věc ke snížení závažnosti druhé. Schopnost rozpoznat problémy na všech stranách je moudrost. Předpoklad, že vystupování proti jednomu problému znamená složení zbraní vůči druhému, je pošetilý. Křesťané (ti obzvláště) by měli a musí v reakcích na hrozby působit ve více směrech, spíše než být vázáni k názorům konkrétních ideových skupin. Můžeme být znepokojeni více než jednou věcí najednou. Dokonce i když určité momenty vyžadují (jako povstání davu v Kapitolu), abychom v této chvíli, o této hrozbě, byli hlasití, spíše než abychom se ze strachu (že někteří zapomenou, že i další věci jsou stále hrozbami) rychle přeorientovali s vyjádřením „a co s tímto ____? !!“. 
 
Intelektuální lenost 
Tyto úhybné manévry jsou pokušením pro každého uživatele internetu. Krátce po povstání Kapitolu jsem viděl spoustu tweetů od progresivně nakloněných křesťanů, kteří říkali něco v tomto smyslu: „Vidíte! Všechny ty řeči o CRT (kritická teorie rasy) že jsou hrozbou - ha! Jednoznačně největší hrozbou je CN (křesťanský nacionalismus)! “ Tato podkategorie úhybných manévrů („tento problém je skutečnou hrozbou!“) je protivný a intelektuálně líný. Pokud by se ve městě zhroutil most, mělo by samozřejmě smysl, aby výzvy k opravě rozpadající se infrastruktury dostaly novou naléhavost. Nemělo by však smysl říkat: „Vidíte, vy všichni, kteří se věnujete naléhavým potřebám krize bezdomovectví v našem městě, jste mimo a zdržujete nás od skutečné hrozby!“

Vedoucí představitelé (na všech úrovních) chápou, že mohou a musí řešit více hrozeb současně. Pandemie to dala jasně najevo. To, že je třeba naléhavě věnovat pozornost krizi veřejného zdraví, neznamená, že je třeba bagatelizovat nebo ignorovat ekonomické krize nebo krize duševního zdraví. Všechny tři musí být řešeny současně. 

Křesťané musí být schopni rozpoznat hrozby, které představuje CRT a hrozby, které představuje CN. Jistě, rozpoznat v nich patřičná nebezpečí neznamená postavit je na stejnou úroveň nebo prohlásit, že jsou stejně nebezpečné. Prostě to znamená být upřímní, že jsou obě nebezpečné, různými způsoby, v různé míře, a že zatímco třídění a stanovení priorit jsou zásadní, musíme se nakonec chránit před oběma. 

Proč to dnešním křesťanům vůbec nejde? Proč, když křesťanský vedoucí píše nebo hovoří o hrozbě rasismu, existuje předvídatelný úhybný manévr, který odpovídá „tak a teď mluv o potratech“? Jen rychlé vyhledání na Google téměř vždy odhalí, že zmíněný křesťanský vedoucí mluvil o potratech, a správně je odsoudil se stejnou silou jako odsoudil rasismus. Žádný úryvek z projevu, příspěvek na sociálních sítích nebo článek nedokáže řešit každou křivdu a nespravedlnost jediným tahem. Vyžadovat tolik, je intelektuálně nečestné. 

Úhybný manévr je v konečném důsledku pohodlná, líná a destruktivní rétorická taktika, která scvrkává křesťanskou víru do omezených hranic předpojatých názorů ideových skupin.
 
Příčiny problému 
Co způsobuje, že jsme tak náchylní k těmto úhybným manévrům? Z velké části je to proto, že určitá dynamika v našem informačním věku působí proti naší moudrosti a vede nás k pošetilosti. Ve své nové knize „The Wisdom Pyramid“ vyzdvihuji tři z těchto „příčin naší nemoci“: 

1. Příliš mnoho. Naše mozky jsou tak nadměrně zatěžovány množstvím podněcujících faktorů, že jsou životně oslabené. Snižuje se kapacita kritického myšlení. S přebytkem podněcujících faktorů se pak vyrovnáváme tak, že se formujeme do ideových skupin, příliš zjednodušujeme problémy a uchýlíme se k argumentačním klamům (jako jsou naše úhybné manévry). Je to prostě jednodušší. 

2. Příliš rychle. Současná rychlost šíření informací pracuje proti naší moudrosti. Než vůbec zvážíme hodnověrnost nebo si uděláme dobrý úsudek o tom, co jiným předkládáme, už to zveřejňujeme. Rychlost oběhu informací ve světě internetu je příliš rychlá na to, abychom měli čas řešit drobnosti, nebo si stihli uvědomit větší obrázek o tom, že dnešní nespravedlnost nemusí popírat včerejší, nebo že problémy včerejších zpráv nejsou vyřešeny tím, že je překryly zprávy novější.

3. Příliš soustředěný na sebe. Orientace informací kolem jednotlivců – která jsou tříděna a vybírána tak, že ještě více posilují ozvěnu echo komor (Echo komora je „prostředí, kde se člověk setkává pouze s informacemi nebo názory, které odrážejí a posilují jeho vlastní.“ Echo komora (média) - https://cs.qaz.wiki/wiki/Echo_chamber_(media), pozn. překl.) a informačních bublin jsou možná největší příčinou rostoucího trendu těchto úhybných manévrů. V úzkých mezích vaší dané názorové bubliny samozřejmě začnete tento problém vnímat jako skutečnou pohromu a jejich představitele jako nedůvěryhodné blázny. Stejné názorové bubliny se navzájem slepují a také nás oslepují.
 
Co potřebujeme
Jaké je řešení, vzhledem k rozmanitým směrům, kdy nás struktura internetu dělá hloupější a intelektuálně náchylnější k chybám? Jak se můžeme stát zdravějšími a moudřejšími, schopnějšími řešit více hrozeb a vytřídit i přemíru „nášlapných min“ digitálního věku? 

Klíčovou součástí řešení by měla být kultivace lepší informační životosprávy - orientovaná na důvěryhodné zdroje trvalé pravdy, více než na pochybné zdroje prohlášení poplatných své době a okolnostem (#trending buzz). Pokud jsme ve věku internetu stále hloupější, je to pravděpodobně proto, že trávíme nadměrné množství času online - v prostorech, kde se neověřená, unáhlená a klamná informace šíří jako požár a nudné staré pravdě cirkulace nehrozí.

Proto tvrdím ve své knize „The Wisdom Pyramid“ že internet a sociální média by měly zaujímat nejméně důležité místo v naší informační životosprávě. Pokud hledáte růst v logice, rétorice a kritickém myšlení, netravte mnoho času online. Odložte telefon, vylezte z echo komory a hledejte lepší zdroje moudrosti - například Bibli, církev, přírodu, knihy a krásu. Více času v těchto výživných prostorech vám pomůže stát se jasnějším, logičtějším a všestrannějším myslitelem. A co je ještě důležitější, pomůže vám stát se moudrým.

Úhybné manévry jsou jen jednou z mnoha známek hlouposti, kterou zaujímáme, když se internet stane základem naší informační životosprávy, spíše než příležitostný požitek, který konzumujeme v pečlivé umírněnosti. Jak svět roste v bláznovství, je třeba, aby věřící v Ježíše záměrně pěstovali zdravější, pomalejší, vyváženější (a převážně offline) návyky formování našeho poznání. Pokud křesťané (kteří mají rámec pro neotřesitelné základy pravdy a bohaté dědictví tradice moudrosti) nejsou těmi, kdo do těchto nových temných dob přinášejí moudré osvícení, nikdo jiný tím nebude. 

"použito s laskavým svolením The Gospel Coalition i autora"

Originální znění článku v anglickém jazyce: https://www.thegospelcoalition.org/article/whataboutism-foolishness/


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Teologie náhrady a „supersessionismus“: jsme teď všichni Izraelci?

Christologie

10 otázek ke knize - Theology in The Context of World Christianity, T. C. Tennent (Zondervan, 2007)