10 otázek ke knize - Theology in The Context of World Christianity, T. C. Tennent (Zondervan, 2007)
Otázka 1
Definujte vlastními slovy pojmy „globální jih (global south) a teologická přeložitelnost (theological translatability). Vysvětlete jak se dotýkají vaší služby, nebo kulturního kontextu.
Pojem „globální jih“ (global south) souvisí s označením těch částí světa, které nepatří k západní civilizaci, zejména Latinské Ameriky, Afriky a Asie. Geograficky je toto označení poněkud sporné a v češtině se tento pojem nepoužívá. Pojem „teologická přeložitelnost“ (theological translatability) označuje schopnost křesťanské teologie býti nově naformulována v prostředí nezatíženém dějinami dogmatu. Jde o kapacitu křesťanské víry definovat se na neorané půdě bez nutnosti kopírování tradic.
Uvědomuji si, že je velmi přínosné pozorovat církev vznikající mimo tradičně „křesťanské“ prostředí např. západní civilizace. Vyvěrá-li teologie na těchto místech z pečlivého studia Písma, může se pak stát nastaveným zrcadlem odhalujícím neslavné křesťanské stereotypy v našich církvích. Tyto skutečnosti nás také vedou k daleko pokornějšímu přístupu v oblasti zahraniční misie, která by měla upřednostňovat zapojení místních věřících.
Otázka 2
Vyberte jeden společný a jeden rozdílný prvek muslimské a křesťanské víry. Postavte tyto prvky vedle sebe a porovnejte je.
Islám i křesťanství jsou monoteistická náboženství, čímž máme na mysli, že předmětem jejich uctívání je jediná božská bytost, která se o své božství nedělí s jinými, jemu podobnými bytostmi (polyteismus). Jestliže však postavíme vyjádření „Bůh je jeden“ v křesťanské věrouce vedle stejného muslimského vyjádření a budeme se ptát po smyslu, nalezneme dvě různé
odpovědi. Křesťanství chápe jedinost Boží především jako na odmítnutí polyteismu (Mk 12,29 a Dt 6,4), ale nedotýká se zde metafyzické stránky Božské bytosti. Naproti tomu muslimská víra rozumí pod vyjádřením „Bůh je jeden“ absolutní, neviditelnou jednotu Alláha a nedovoluje zcela žádné rozdělení jaké je vlastní pro křesťanský trinitarianismus.[1]
Prvek, který křesťanství a Islám odlišuje nejpatrněji, je osoba Ježíše Krista. V Islámu je Ježíš přítomen jen jako prorok, Alláhem inspirovaný moudrý muž, jehož vzkříšení se ovšem raným křesťanům jen zdálo[2]. Naproti tomu Kristus v křesťanství hraje centrální roli. Křesťanská teologie bez správné Christologie nedává smysl (Kol 1,15). Například doktríny o Kristově božství, o Kristově vtělení, o vzkříšení, o vykupující moci kříže apod. jsou jádrem křesťanské víry a bez nich člověk nemůže tvrdit, že je křesťanem (Jan 14,6)
Otázka 3
Srovnejte stupně autoritativnosti a povahu inspirace svatých textů hinduismu, islámu, budhismu a křesťanství.
Světová náboženství se ve vnímání autoritativnosti svých svatých textů liší od křesťanského pohledu na Bibli.
Hinduisté věří, že poznání věčně pulsuje ve zvuku rozléhajícím se po celém vesmíru[3]. Tento zvuk byl mágy a svatými předán lidem nejprve v ústní podobě a později zapsán do knih známých jako Védy a Upanišady. Tyto dvě skupiny textů jsou hinduisty považovány za nejvyšší formu zjevení tzv. šruti. Nižší formou zjevení je pak smriti obsahující svaté texty Mahábhárata,Rámájana a jiné. Hranice mezi těmito formami zjevení však není zcela jasně stanovená a rovněž nevládne úplná shoda, co je součástí nejsvětějších textů šruti. Texty šruti rovněž neobsahují žádné sebe-zjevení Boha, tak jak jsme zvyklí z Bible.
Muslimové věří, že za vznikem Koránu stojí přímý diktát proroku Mohamedovi z Knihy původní, jež je nebeskou tabulkou s Alláhovými slovy. Všech 6236 veršů je tedy čistě nebeským zjevením jež nebylo ovlivněno ničím a nikým pozemským.[4] Korán je plně božský jen v arabštině, jelikož „28 písmen arabské abecedy tvoří jazyk Božího Dechu“
Budhistický kanón je nejotevřenější v porovnání se všemi výše jmenovanými náboženstvími. V buddhismu se jednotlivé textové prameny vyvíjejí v izolaci od ostatních a celé učení pak působí nesourodým dojmem. Většina buddhistů se sice shodne na kanonicitě tipitaky, Buddhově učení shromážděném po jeho smrti a rozděleném do tří kategorií (trojkoší), ale například mahájánský směr buddhismu[5] věří, že kanón není uzavřen. Základem buddhismu tak zůstává jeho neteistický pohled, popírání sebe a odmítnutí prvopříčin.
Otázka 4
Tennent věří, že učení Písma je směřováno oběma typům kultur – individualistické (kutltura viny) i komunitní (kultura hanby). Tennent vidí, že Kristovo ukřižování a vzkříšení je konečnou odpovědí pro oba tyto typy kultur. Se kterými aspekty Tennentova pojednání souhlasíte a se kterými ne?
Autor knihy Timothy C. Tennent pojednává v kapitole věnované antropologii o rozdílech v přístupu k jádru křesťanské víry ve dvou typech kultur: v kultuře viny (západní civilizace) a v kultuře hanby (především Asie). Kultura viny je charakteristická osobním, vnitřním přesvědčením viny na základě svědomí jedince. Hřích má zde především osobní důsledky. Kultura hanby, na druhou stranu, staví na vnějších postizích. Záleží zde především na sociálním postavení jednice ve společnosti.
Autor zdůrazňuje, že žádná kultura není výhradně kulturou viny či hanby, ale obsahuje vždy oba prvky, z nichž jeden bývá převládající. Rovněž podotýká, že vina a hanba jsou vzájemně se ovlivňující prvky, které nefigurují samostatně. Jeho citlivý přístup nás takto varuje před upřednostňováním jednoho přístupu (jedné kultury) vůči druhému a vede nás k zamyšlení, zda jsme se vyváženému přístupu nevzdálili.
Tennent působí přesvědčivě, když poukazuje na nedostatek pozornosti věnované tématu hanby a cti v učebnicích systematické teologie[6]. Zároveň však prezentuje mnoho biblických oddílů, kde tato témata vysvítají jasně na povrch[7]. V poslední řadě si autor všímá, že kultura civilizace prvního století kolem Středozemního moře, byla spíše dyadická než individualistická[8]. Těmito argumenty nás Tennent přivádí k závěru, že prostředí ryze individualistické západní společnosti není schopno poprat se komplexně s tématy systematické teologie[9] v izolaci od příspěvku komunitní společnosti (kultury hanby). V tomto prostředí je například hřích chápán především jako akt dehonestující Boha, obrácení zde není nutně individualistické, ačkoli zůstává osobním rozhodnutím[10] a jiné.
Musím říci, že autorova argumentace, založená na pečlivém citování Písma mi dovolila zamyslet se kriticky nad individualistickým pochopením vykoupení. Jeho důsledný a opatrný přístup zároveň neboří vše, co bylo doposud považováno za ortodoxní.
Otázka 5
Tennent se zmiňuje o dvou konceptech: 1) Kristus jako Léčitel a Dárce Života a 2) Kristus jako Předchůdce. Vyber si jeden koncept a prezentuj své vlastní hodnocení tohoto konceptu. Které aspekty tohoto konceptu jsou biblické? Jaké úskalí vzniknou pokud tento koncept posuneme moc daleko?
Tennent tvrdí, že christologie na africkém kontinentě je mnohem více holistická než v naší západní společnosti, kde se christologie v konečném globálním důsledku soustředí na duchovní rozměr (duchovní uzdravení). Pro své pojednání si volím koncept Kristus jako Léčitel a Dárce Života.
Především je velice pozitivní, že Africká část Boží rodiny nebyla ve velké míře zasažena exportem křesťanského pohledu o ustání duchovních darů[11], který je vlastní pro západní, zejména reformované prostředí křesťanstva. Spoléhání se na Boží nadpřirozenou moc a duchovní dary uprostřed Božího lidu a zejména tam, kde je poselství o Kristu hlásáno nezasaženým je biblické[12]. Kontinent, který je silně zasažený nemocemi, chudobou a pro mnohé špatně dostupnou lékařskou péčí se tak může setkat se Spasitelem duší, který nepřehlíží jejich potřeby a strádání[13].
Soustředění na Krista jako léčitele[14] může ovšem vyústit v nezdravé závěry. Kristova mise byla stát se kvůli nás hříchem, abychom se my stali jeho spravedlností (2Kor 5,21). Nový Zákon nikde nenaznačuje, že by Kristus chtěl svou službou dosáhnout komfortnější života prostého všech nemocí zde na zemi. Ačkoli se jeho dobrota projevuje i takto, je to spíše důsledek jeho obecné milosti[15] a lidumilnosti (Tit 3,4) než konečného záměru Kristova vtělení (1Tim 1:15). Chápat Krista jako léčitele může v tomto případě posunout christologický závěr daleko za biblický vzor.
Otázka 6
Tennent hovoří o podobnostech a rozdílech mezi koncepty spasení vírou v budhismu čisté země a křesťanstvím. Vyber si a pojednej o jedné podobnosti a jednom rozdílu
Budhismus Čisté země (Pure Land Buddhism) je směrem mahajánového budhismu, který je specifický svým důrazem na doktrínu o milosti. Snad žádný směr ve světových náboženstvích se v této doktríně nepodobá protestantskému (reformovanému) chápání doktríny milosti tak moc, jako právě budhismus čisté země[16]. Podobně jako v křesťanství je v čisté zemi člověk neschopný dosáhnout měřítek svého náboženství vlastním úsilím. Čistá země zavrhuje představu sebespásy a očekává záchranu skrze milost jiné bytosti. Tu nachází v Amidě, jež svým slibem[17] otevírá cestu do čisté země (osvícení) darováním svých zásluh každému, kdo se k tomuto jménu uchýlí a hledá v něm milosrdenství. Nutno však říci, že ačkoli čistá země používá stejný slovník pojmů, jak jej známe z křesťanské teologie, jedná se o dva velice rozdílné náboženské světy.
Snad nejpatrnější rozdíl mezi učením čisté země a křesťanskou teologií je v osobě zachránce. V čisté zemi, jak již bylo řečeno, je to Amida, bytost s nejasným původem, která se stala budhou po několika inkarnacích. Budha ovšem neznamená totéž, co si v křesťanské teologii představujeme pod pojmem Bůh. Amida není v budhismu stvořitelem a rovněž nedisponuje božskými atributy jak je známe z křesťanství[18]. Naproti tomu Ježíš, jako zachránce v křesťanské teologii, je druhou osobou božské trojice disponující stejnou podstatou, mocí a slávou jako dvě další osoby jediného Boha. Představa vtěleného Boha, který vynesl hříchy svého lidu na kříž je v křesťanství klíčová. Kristus je plně Bohem, jeho oběť je proto dokonalá, jeho poslušnost úplná a jeho moc větší než smrt[19]. Toto jsou kvality jaké potřebuje mít dokonalý zachránce.
Otázka 7
Kniha uvádí toto prohlášení: „Tato silná pneumatologie poskytuje teologický základ pro efektivní letniční misii“. Vyjmenuj tři způsoby, jak byla tato teologická misiologie vyjádřena v letničních kruzích. Vyber jednu z těchto a vysvětli, jak může být aplikována do tvého kulturního a misijního kontextu.
Zahrnutí laiků do služby je klíčovým prvkem letniční misie. Každý křesťan je zodpovědný býti misionářem a svědkem ve svém vlastním sociálním kontextu. Zodpovědnost pro tuto službu nebývá implikována delegováním z vyššího úřadu, ale prostým faktem, že Bůh sám je misionářem a do svého díla nás vtahuje[20].
Předpokladem pro letniční misii je následování živého, vzkříšeného Ježíše, který mluví a činí skrze nás mocí Ducha svatého, který není „jen“ třetí božskou osobou inspirující Písmo a obnovující životy lidí, ale také tím, kdo nás zmocňuje ke službě[21].
Tato robustní pneumatologie rovněž vede k tomu, že církve mohou být zakládány mnohem rychleji, protože nestojí na nutnosti výstavby chrámů a budov, podpory sponzorů a zahraničních misionářů.
Z těchto tří příkladů efektivní letniční misie tj. zahrnutí laiků, následování živého Krista skrze moc Ducha svatého a dynamické zakládání sborů je v našem kulturním a misijním kontextu klíčový především druhý bod. Zahrnutí laiků i dynamické zakládání sborů jsou prvky, které sdílíme společně s mnohými protestantskými církvemi v naší oblasti, které nejsou nutně letniční. Co je ale odlišné a způsobuje, že je letniční misie efektivní, je následování živého Krista, který se projevuje mocí Ducha svatého skrze nás. To je důležité si uvědomit a spoléhat na jeho vedení.
Otázka 8
Kniha pojednává o spektru C-1 až C6. V kontextu tvé nynější služby analyzuj, kde se služba momentálně nachází na zmíněné stupnici a kde si myslíš, že by měla být. Uveď dva nebo tři důvody, které tě vedou k domnění, že bys měl být zrovna na tomto bodě spektra.
Služba, jejíž jsem součástí, je zaměřena na zakládání nového sboru ve městě Opavě. Pocházím z většího sboru Apoštolské církve, který bychom mohli zařadit podle výše zmíněného spektra jako křesťanskou komunitu C-3. Jazyk, hudba, oblékání je podobný okolní kultuře a relevantní dnešním poměrům. Stanice v Opavě přirozeně převzala tyto standarty. Snažíme se využívat moderní technologie pro prezentaci, sdílení a komunikaci, naše místo ke scházení je přiměřené dnešním poměrům, čisté, které nepřipomíná tradiční církevní chrám, ale spíše klubovnu nebo společenský sál. Místní populace nás vnímá jako křesťany, takto se i prezentujeme, avšak kvůli absenci tradičních katolických symbolů (kostel, kněz, klerika) jsme mnohými považováni za soudobou křesťanskou sektu, nebo nedůvěryhodné společenství, jež má svůj původ mimo Českou republiku.
Ačkoli věřím, že formát C-3, který momentálně zaujímáme ve službě v Opavě není špatný, myslím si, že bychom měli zvážit některé body formátu C-4. Rozeberu zde dva body, které činí formát C-4 vhodným pro naši službu, a doplním také důvod k setrvání ve stávajícím bodě C-3.
Za prvé sebeprezentace typu „jsem křesťan“. Dle mého mínění může být takto podané vysvětlení čemu opravdu věřím nedostačující a v některých případech i špatně pochopitelné. V našem městě i okolí je pojem křesťan téměř výhradně synonymem pro pojem katolický věřící. Tento status je pak možné chápat i jako dědičný přívěšek nesouvisící s přesvědčením. Věřím proto, že by čisté prohlášení „jsem křesťan“ mělo v mnohých případech zaznít i s dodatkem, který tomuto pojmu vdechne správné mínění.
Za druhé kontextualizace s ohledem na katolickou tradici. Církve u nás preferují přijímání neškodných (někdy možná i škodlivých) kulturních obyčejů z naší ateistické společnosti, takže jsme povzbuzováni používat hudební styl, slovník, nebo například oblečení relevantní moderní západní kultuře. Zapomínáme ale, že kontext, ve kterém žijeme, je mnohdy spojen právě s katolickou pobožností. V této tradici jsou svátky, postní období, formy bohoslužeb, které se dají duchaplně promítnout do naší formy uctívání.
Rád bych dodal, že naprostý posun do C-4 formátu (nebo i jiného formátu) by neznamenal průlomový okamžik pro naše společenství. Jako klíčové vidím přiblížení se ke Kristu a k jeho lásce. Tak věřím, že budeme schopni milovat ztracený svět, ve kterém žijeme.
Otázka 9
Jaké aspekty čínského hnutí „Zpět do Jeruzaléma“ tě ovlivnily ve smyslu tvé osobní vize, nebo vize tvé služby. Uveď dva způsoby, jak mohou být tyto aspekty aplikovány ve tvé službě.
Radost, která čínské křesťany zapojené v hnutí „zpět do Jeruzaléma“ charakterizuje je obdivuhodná. Ačkoli je jejich očekávání v misijní činnosti z lidského hlediska nelichotivé[22], přesto je možné je charakterizovat jednoznačně jako silné, poslušné a radostné služebníky. Tennent se snaží ozřejmit souvislost mezi eschatologií a misijním nadšením v BTJM. Za zdrojem tohoto nadšení se dle něj ukrývá uspíšení Kristova příchodu, ale jistě také rozšiřování světla evangelia do nezasažených míst a záchrana ztracených. Uvědomuji si, že tento aspekt se v naší církvi ztrácí a čerstvý vánek, který by nás probudil z apatie vůči ztracenému světu je velice žádoucí. Věřím, že tohoto lze dosáhnout modlitbou a plností Ducha Svatého[23], který je zdrojem svaté touhy po záchraně světa.
Dále mne ovlivnilo jednoznačné širší pochopení misijní práce, která se nevztahuje jen na vysílání a přípravu misionářů ale také na obranu pravdy vyvracením herezí a přiváděním na správnou cestu.
Otázka 10
V nynějším rozvoji teologické diskuze na mnohých místech světa Tennent vidí jednak pozitivní implikaci, ale také potenciální nebezpečí. Vyber jednu pozitivní implikaci a jedno potenciální nebezpečí. Vyjádři kde s Tennentovou analýzou souhlasíš a kde ne.
Tennent je přesvědčen, „že inkluze světové teologie[24] slouží jako obnovující vliv pro západní teologii“
Autor také naráží na nebezpečí, kdy je teologie vnímána jako produkt západní vzdělanosti, který může být následně předkládán do zcela jiné kultury, aniž by byly vzaty v úvahu konkrétní výzvy, jimiž jsou křesťané v dané kultuře vystaveni. Neporozumění dané kultuře pak dle autora může přinést chybné teologické závěry. Tennent tak doporučuje začít hlubším pochopením dané kultury a následnou širší teologickou diskuzí. Sám uvádí několik příkladů z vlastní zkušenosti, na kterých demonstruje systematickou teologii závislou na konkrétních výzvách kultury. Nutno podotknout, že autor si je vědom kulturně a sociálně nezávislých a tudíž neměnných otázek systematické teologie[25]. Myslím si, že Tennent se v tomto bodě citlivě dotýká složitého tématu, který může být některými považován za cestu k synkretismu. Tennent však nepřichází s jednoznačným řešením, ale spíše přináší na světlo nelehkost tohoto úkolu a snahu vzbudit širší debatu.
[1] Podobnými slovy popisuje Alláhovu jedinost autor knihy T.C.Tennent. Islám se zabývá Alláhovou jediností ve své doktríně tawhid.
[2] Zde je patrný vliv gnostických evangelií, která byla v době vzniku Islámu široce dostupná. Podobně například (Stephens, 1877)
[3] Tento zvuk známý pod názvem anahata sabda je vyjádřen slabikou óm.
[4] Naproti tomu biblické knihy, ačkoli jsou plně inspirované Božím Duchem (Žd 4,12), odrážejí rukopis svých autorů, jejich sociální postavení, jazykovou vybavenost aj.
[5] Mahájánský směr tvoří 80% celkové buddhistické populace. Takto Tennent (Tennent, 2007, str. 65)
[6] Poukazuje na to na str. 91 a 92, přičemž jako jedinou učebnici hovořící na téma hanba jmenuje Berkhofovu systematickou teologii
[7] Strany 82 až 91 Tennentovy knihy.
[8] Odkazuje na článek Bruce Maliny z roku 1979. V knize na straně 95.
[9] Na mysli má především téma vykoupení (The atonement of Christ)
[10] Tennent připouští tzv. multi-individuální rozhodnutí následovat Krista po společném zvažování a rozhodování.
[11] Cessationist view – tento pohled je široce uznáván například autoritami jako John MacArthur nebo Darell Bock
[12] Například 1Kor 12,27-31; Jk 5,14-15 nebo Sk 3,5-8
[13] Petr připomíná Ježíše Krista v Kornéliově domě jako činitele dobra (ř. euergeteo) Sk 10,38
[14] Tento titul může navíc konotovat s africkými léčiteli tradičních náboženství a synkretistickým závěrům.
[15] Common grace – například Wayne Grudem (Grudem, 2004, kap.31)
[16] Karl Barth dochází ve svém studiu budhismu čisté země k podobným závěrům ve svém díle Church dogmatics.
[17] Jedná se zejména o 18. slib z celkového počtu 48 zaznamenaných Amidiných slibů.
[18] Budhismus odmítá prvopříčiny a bohem není bytost svrchovaná, všemocná, vševědoucí a všudypřítomná.
[19] Například Žd10, 11-14 nebo Žd 4,15, nebo The New City Catechism například říká, že spasitel musí být zcela Bohem, aby jeho poslušnost a utrpení bylo dokonalé a efektní, a aby nesl spravedlivý trest Boží za hříchy a zároveň porazil smrt.
[20] Tennent (str.183) zmiňuje nejmenovaného pozorovatele, který si všímá obratu pomyslné pyramidy stojící na špičce biskupů a kněží k modelu pyramidy stojící na svém širokém základě (myšleno laických věřících)
[21] Tennent si například všímá misiologického obratu od prostého naplňování velkého poslání (Mt 28,18-20) k následování živého Krista v moci Ducha Svatého.
[22] Příprava misionářů BTJM se neobejde bez školení pro případ služby ve vězení. Vedoucí BTJM očekávají „krvavý boj“ v souvislosti s misijní prací pro kterou jsou nadšeni. (str. 244)
[23] Efezským 5,18-19 mluví o potřebě se neustále naplňovat Duchem, přičemž ČSP zde spojuje naplňování se Duchem s oslavováním Boha v duchu společného povzbuzování.
[24] Majority World theological scholarship
[25] Například Boží neměnnost, biblické odmítnutí hříchu, volání k pokání apod.
Komentáře
Okomentovat