křest v Duchu svatém v knize skutků

     Kniha skutků je bohatou studnicí pro studium o naplnění Duchem svatým jako následné zkušenosti. Nacházíme v ní čtyři důležitá místa týkající se tohoto tématu. Je to vylití Ducha svatého na věřící o dni letnic (Skutky 2, 1-13), dále pokřtění Duchem svatým uvěřivších v Samaří (Skutky 8, 14-25), poté zkušenost naplnění Duchem v Kornéliově domě (Skutky 10,44-48) a také křest Duchem učedníků v Efezu (Skutky 19,1-7). 

    Tato místa, a zejména pak 19.kapitola, podporují vyjádření, že křest Duchem svatým je následná zkušenost, odlišná od spasení. Oněch dvanáct mužů z Efezu, kteří se setkali s Pavlem jsou nazváni učedníky už před křtem v Duchu. Někteří biblisté sice vidí v těchto učednících nevěřící, ale argumenty nevyznívají v jejich prospěch, protože učedník je podle Nunnallyho v Novém zákoně vždy synonymem pro křesťana (Nunnally, 2009, str. 293). Lukáš nám křest v Duchu svatém, následujícím po spasení, líčí jako standart v životě učedníků první církve, a čtenáři ani nedovolí myslet si něco jiného (1) . Ačkoli bychom tedy nalezli biblisty, kteří popírají křest Duchem jako následnou zkušenost, pravdou je, že se i neletniční teologové přiklání k oddělení této zkušenosti od spasení (2) . 

    Těžiště rozdělení mezi biblisty se tak přesouvá k otázce, jestli je křest Duchem svatým dostupný a potřebný i dnes. Lukáš ale nic neříká o dočasném, časově omezeném působení Ducha. V Knize skutků Lukáš pokračuje v tématu Božího království, které znělo v jeho evangeliu a toto království se projevuje právě v naplnění Duchem svatým. Lukášovi křesťané zakoušejí Ježíšovo nebeské království skrze zmocňující moc Ducha. Toto je (v jeho podání) charakteristické pro celé období mezi dvěma Kristovými příchody. V tomto období mluvíme o univerzálnosti, tj. široké dostupnosti k Duchu svatému. Pokřtěni Duchem mohou být Židé i pohané (například Skutky 10,44), bohatí i chudí, apoštolové i obyčejní křesťané (například Skutky 9,10-19). Právě příklad obyčejného křesťana Ananiáše, který je Duchem naplněn k nadpřirozenému dílu, je silným argumentem, že zmocnění Duchem nesloužilo jen pro apoštolsko-průkopnickou práci. Jak tvrdí zastánci dočasného pohledu (cessationism) (3) : nadpřirozené působení bylo nutné jen pro rodící se církev v prvních dekádách po Kristu a bylo ukončeno s generací apoštolů. Pro svůj pohled hledají podporu například ve verši: Láska nikdy nezanikne. Proroctví - ta pominou; jazyky - ty utichnou; poznání - to pomine (1.Korintským 13,8), nicméně neexistují dobré důvody, abychom odmítli vidět naplnění tohoto verše stále v budoucnu, resp. s druhým příchodem. Naproti tomu pokračující pohled (Continuationism)(4) počítá s duchovními projevy a širokou dostupností k Duchu. Onu univerzálnost a pokračující efekt také spatřujeme v Petrově letničním kázání, když říká o daru Ducha svatého: Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolá Pán, náš Bůh (Skutky 2:39).

    Lukáš v Knize skutků spojuje křest Duchem svatým s vnějšími rozpoznatelnými projevy, zejména mluvení novými jazyky. Uvádí je jako potvrzení křtu v Duchu a to ve všech čtyřech zmíněných případech (5) . Mezi evangelikálními biblisty bychom našli tradiční hlasy, které normativnost tohoto projevu doprovázející naplnění Duchem popírají (6) , ale jiní učenci mluví opačně (7) . Nutno dodat, že křest v Duchu bude vždy jednoznačně potvrzen, když se projeví glosolálie a tento dar je nepochybně významný v životě učedníka (1.Korintským 14,5), nemůže být ale zárukou stálé plnosti Ducha svatého ve věřícím, která je pro křesťanskou praxi důležitější než jakýkoli dar.

(1) Pavel reaguje velmi překvapeně, když se setkává v 19.kapitole s věřícími bez Ducha svatého - podobně například (Bruce, 1988, str. 364) 

(2) Například Longnecker (Longenecker, 1981, str.268) nebo Bruce, citovaný v (Nunnally, 2009, str. 293)

(3) Mezi zastánce tohoto pohledu patří například John F. MacArthur nebo Daniel B. Wallace 

(4) Mezi zastánce tohoto pohledu patří napříkal W. Grudem nebo John O. Sanders 

(5) Skutky apoštolské, kapitoly 2,8,10 a 19 - ačkoli v 10.kapitole se dá vnější projev jen vyvodit z Šimonovy reakce. 

(6) Například Carson (Carson, Showing the Spirit: a theological exposition of 1 Corinthians 12–14, 1987) 

8 Zejména letniční teologové například (Nunnally, 2009)